[81v]číslo strany rukopisujá byl nikdy poslem nebýval! Jak bych já byl této starosti, strachu, nesnáze i všie bolesti méně měl, jsa při Luciperovi, než tuto dívaje se, ano jiní v našem, rozkoš majíce, veselé se a kochají, a my závistí div že nezemřeme, neb mrúce nemóžeme zemřieti. Ó, bych sem nikdy byl nevcházel!“ Tehdy Tartareus jako muž múdrý a učený doktor poče jeho pamatovati a přivoditi mu rozličné příklady. I tieže se jeho[34]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 24r: A těše jeho, kterak velikú čest bude mieti od Lucipera i ode všech ďáblóv, zjedná li jim to, že oni všichni miesto budú mieti o své záštie. Mezi jinými řečmi vece jemu: „Pane Solferne, co sobě úmysl béřeš, jsa muž múdrý a opatrný, i zdali se chceš od nás odtrhnúti i pokořiti sě Bohu a zde zóstati bez nás? Pomni, co sme sobě slíbili! A nynie, nechaje všech myšlení, pomni na to, aby poselstvie řádně zděl, abychom v hanbě nezuostali před těmito chytrými našemi nepřátely. Pomni, co a kterak nám poručeno jest. Protož již vidíš, anoť nás hyn anjelé čekají boží. Čiň sobě tak, byť na mysli nebylo, aby se okázal hrdě před nimi i před Bohem, neb jakž by srozuměli poslové jiní, že by co poopustil mluviti, s čím s’ i s námi vyslán, strachť jest, by snad skrze to v nechut a v nelásku Luciperovi i jiným všem ďáblóm našim neupadl!“ Tehdy z té řeči a z toho pamatovánie poděkoval Tartareovi doktorovi Solfernus i okáza se velmi dobrú myslí a jako hrdina kroči, zavolav těch poslóv, kteréž byl vybral, poče sám napřed vykračovati. Ale jiní nevědiechu, oč jsta spolu rozmlúvala, neb by to jiní čertie věděli, byla by se sváda a ruoznice stala mezi nimi a strach, že by z toho poselstvie nic nebylo.

A když Solfernus i jiní ďáblé poslové s svými panošemi dosti počestnými a k tomu vybranými přijidechu před obličej boží, tehdy stáchu zdaleka, nesmějíce přistúpiti k trónu Boha všemohúcieho. A jiní čertie mezi nimi kryjiechu hlav svých, nesmějíce hleděti na tvář