[83r]číslo strany rukopisunapřed stojí, slovo od slova. A když list přečitechu, vece Rafael: „Toto jest list věřící a v něm nenie jiného psáno, protož rač, Pane všemohúcí, stvořiteli náš, přeslyšeti, čehož žádají aneb oč od jiných ďáblóv s Svatostí Vaší mluviti mají.“ I zavola Rafael a řka: „Poslové od Lucipera, pravtež, což praviti máte, neb toto list toliko věřící jest.“ Tehdy Solfernus, vystúpiv před jiné ďábly, s poctivým pokloněním poklekl před obličejem božím, vece: „Chvalitebný a všie cti hodný, povýšený mezi všemi a stvořiteli všech věcí, kralující a panující Pane, odpusť mně sprostnému a nevýmluvnému a najnižšiemu z služebníkóv pána mého k Svatosti Tvé vyslanému, jestliže bych[as]bych] bẏch czo z své sprostnosti před veleslavností tvú co pověděl v tomto poselství, jenž by mně ke škodě mohlo býti, abych se mohl opraviti i potázati a tiem abych honěn nebyl.“

Tehdy Hospodin Buoh vece: „Slyš, Solferne, i s jinými tovařiši, ačkolivěk ižádného práva ani pro kterú příčinu, jenž byste vy ďáblé i se pánem vaším měli ji, neměli bychme vás pustiti do královstvie a přiebytku svého, neb jste nehodni přebývati mezi námi pro svú zatvrzenú pýchu. Ale však aby nynie i na věky bylo oznámeno milosrdenstvie mé a má dobrota, dopustil sem toho, abyšte v mém království[at]království] kralowſtwie se mnú a přede mnú mluvili a jednali, oč by se vám líbilo, a móže li to býti, sjednali se s námi i s našimi se všemi. A nad to ještě i tohoť dopúštieme, jakož s’ žádal, ač ne z práva, ale z lásky a z milosti svrchované veliké. Protož mluviž, jakž chceš a což chceš, ale poctivost ovšem zachovaje před námi.“

Tehdy Solfernus, pokloniv hlavy své s dobrú myslí a s tváří veselú, vysokým hlasem zavola tak, aby všichni vuokol slyšeti mohli, i vece: „Duostojný Pane i všie cti hodný stvořiteli všěch věcí, najspravedlivější súdce, všeliká dobroto, z tohoť dó[83v]číslo strany rukopisustojenstvie