Tehdy Buoh, sedě v slávě moci své, vece: „Ačkoli já Luciperovu i s jeho čerty pevnú stálost v jich hřieše viem a tvrdé zúfanie, však proto, aby i vám všem nynějším i budúcím bylo oznámeno, že mé milosrdenstvie až na věky smiery nemaje a že i čertóm hotov bych byl milost dáti, by chtěli sami. Ale zviete, žeť sami nebudú chtieti, ať by moji přietelé byli i mých všech věrných nynějších i všech budúcích na věky.“ A když to Hospodin vece, posla Michala archanjela, najvyššieho posla a jakožto komorníka svého, k branám nebeským, aby přikázal Solferna i s jinými čerty pustiti do královstvie nebeského. A když přijide Michal archanjel, i káza všechny v nebi brány otevřieti. A když najposlednější brány otevřechu, tehdy taký blesk a taká jasnost a tak přerozkošná vuoně obklíčila jest čerty všecky, že nevědiechu, kde jsú, ani kam mají jíti. A mnozí chtiechu sě na běh oddati, aby pryč utekli, ale druzí je držiechu. Ale Michal archanjel srozuměv, že nevědie se kam dieti, káza anjelóm, aby je uvedli v nebe. A když biechu v nebi, ihned božím zpuosobem pominula jest je hruoza a všem přikázáno v nebi, aby žádní jim nic nepřekáželi, jakož obyčej jest poslóm činiti.

Tehdy uzřechu črtie množstvie převeliké, to jest mnoho set tisícóv anjelóv se všech strán jdúcích, dívajíce se jim a diviece se: „Co jest to nového, že opět črtie jsú zde, a my je nynie nedávno s velikým bojem sehnali, i co chtie opět?“ A Solfernus uhlédav Michala archanjela, an ubrman[33]zjevně chybný zápis slova; srovnej rkp. KNM IV E 6 23r: an i u brány nebeské nebeských vládne, vece k svým tovařišóm: „Hara, hara, ano Michal všudy přivladuje. A bude liť na něm, těžceť nám naše věci pójdú a navrácenie našich přiebytkóv, od kterýchž jsme sehnáni bez viny, ale mlčte nynie s tiem.“ A když tak jdiechu blížiece sě k trónu božiemu, a okolo nich se všech strán anjelóv bezčíslný počet dívajíce se jim a někteří také biechu jim dáni k próvodu.