[76v]číslo strany rukopisujemu, cožť bude moci. I cele zdá mi se, abychom spěšně miesto sobě s ním učinili.“

Tehdy Solfernus poče mluviti a řka: „Bratřie a přietelé, zdáť mi se, jakož teď i prvé pan hejtman Astarot řekl jest, že jest věc pilna a zvláště taková, jenž všie našie říše dotýče ďábelské, nemá kvapně a nejistě tak jednána býti. Ale že by to rychle a s pilností zvěděno bylo, poněvadž jest Buoh odšel s svými z ráje, ostali li sú jeho kteří s tiem Adamem, čili jediné sami jsú, a vědúc to, budem se uměti lépe spravovati. Neb jistě nepokládajte sobě lechce toho stvořenie božieho, neb budeme li jeho mieti za nepřietele a Buoh s ním bude proti nám, tuhé a silné nepřátely proti sobě budem mieti. A jáť se bojím, žeť Buoh jeho neopustí. I slušieť nám pilně vážiti, nejdeť nám o malú věc, ale jdeť nám o zbavenie přiebytkóv našich a všeho[af]všeho] w/ſſieho. I nemeškajtež tam někoho poslati a zvězmež to najprvé, než kterú radu počnem.“ I kázachu Astarotovi hautmanu, aby poslal někoho, rychlého a rozšafného posla. Tehdy vece hejtman: „Zdá li se vám, ať jde Azaf, nebť jest pilný a múdrý a bývalý v tom a cestyť jsú mu známy dobře.“ I slíbi se jim to, aby opět Azaf do ráje poslán byl.

Tehdy hajtman vyšed z rady, káza zavolati Azafa. A když přijide, zavola jeho Luciper, i poče s ním mluviti, aby šel rychle zase do ráje. Tehdy Azaf zavrtěv hlavú, vece: „Milí páni, tak vám jest lehko mluviti a rozkazovati zde, ale neviete, kterakť jest těžko hleděti na Hospodina a ty věci spatřiti. A já bych radějí, by mě zde kyji bili, než by na mě měl Buoh hleděti, neb já naň. A uhlédali li by mě tam v ráji, bez pochybenie byl bych nepoctivě vyhnán. Anižť já umiem s těmi věcmi tak pilnými a takéť sem téměř neoddechl po této cestě. I mnú li chcete vše zjednati, zdali jiných poslóv dosti nemáte? Protož račte věděti, žeť toho nemohu učiniti.“ A když ten posel odmluvi Azaf, vece jemu hajtman: „Nepotřebieť jest mluviti tak horlivě, však tebe k ničemuž nenutíme. Jdiž, odpočívajž, jakž umieš.“ Tehdy hajtman Astarot káza