by[78v]číslo strany rukopisuly.“ A pověděv to i umlkl jest.

Tehdy počechu, na se zhlédajíc, šeptati jeden s druhým, neb se řeč líbieše všem a múdrost jeho. A když se stalo jako mlčenie mezi nimi, tehdy Astarot hajtman poče mluviti a řka: „Páni, zdá mi se i jiným okolo mne sediecím, že k jednání[ak]jednání] gednanie těmto věcem obyčej a zpuosob od pána Solferna pověděný k těmto tak pilným věcem zřiezený a poctivý vydán jest. A jistě učiňtež tak, neb tiem během a zpuosobem najspieše [k]text doplněný editorem konci bude přivedeno. A poněvadž ten běh jest vydal, vydajmež my také jeho v to poselstvie, a ktoť by nám to řádnějie zpósobil a lépe vymluvil? A přidadúc k němu, kohož ráčíte, a dadúc věřící list, nechžť jde nemeškaje upřiemo do nebe k samému Bohu, neb tiem neslušie meškati.“ Tehdy všichni k tomu svolichu a slíbi se jim to dobře. I vydachu k tomu poselství[al]poselství] poſel/ſtwie Solferna, muže múdrého a výmluvného, a Lunaria, urozeného vladaře, a přidachu jim Tartarea, doktora v práviech, a Belfegora a Turentera, v radě bývalé a poctivé muže. Ale Solfernus jako muž múdrý poče se zbraňovati, činieše se k tomu nehodným a nevýmluvným v tom, jakož obyčej múdrých jest, že nemá kvapiti ani třieti se v nižádný úřad, ani v niveč, by pak tomu rád byl, má se toho zdalovati. Ale však k prosbě ustavičné jich ďáblóv svolil jest jim k tomu a vzal tu při a nesnázi na se. Tehdy kázachu hned list věřící psáti, kterýž jest vzněl v tato slova:

Králi kralujíciemu a Pánu panujíciemu, Bohu všemohúciemu, stvořiteli všech věcí, alfa, omega, Luciper, knieže a správce[31]správce: zprawcze všie zběři a obce pekelné a ďábelské etc.cizojazyčný text a my, Marchelindeus, Astarot hejtman i jiní všichni čerté a ďáblé i pekelníci nynie spolu sebraní, vaší božské svatosti oznamujíce věděti dáváme, že k vaší božské všemohúcnosti posieláme osvieceného Solferna, urozené a statečné i poctivé Lunaria, Belfegora, Turentera, mudrce své, a Tarta[79r]číslo strany rukopisurea,