Tehdy řekl jest Azaf: „Když stách u vrát rajských skrytě i uhlédach toho jistého v ráji, jako Buoh velel jeho ctíti, an stojí tiše a někteří s ním anjelé z roty Michala archanjela, tehdy hned potom brzo šel jest za ním Buoh jako do ráje s velikým množstvím[ab]množstvím] mozſtwim anjelóv svých, rozmlúvaje s nimi, jenž zaslyšech, že o tobě také, pane Lucipeře, zmienku učinil jest a že by miesto tebe chtěl mieti Adama. Neb tak mi se zdá, že je řekl, že by chtěl dáti i to tvé duostojenstvie jemu, od kteréhož s’ i s námi sehnán bez viny. A rozmlúvalť jest s ním, chodě po ráji, neviem pak, o tom li, či o jiném. A potom viděch, an se mu klanie a cos velím pochlebuje, odpoviedaje Bohu. A potom uzřech, ano ten Adam pade i nehnu ničímž. A já již běch se uradoval, mněje, by se také naň Buoh rozhněval pro nětco a že by již umřel, i chtěch pryč běžeti. A potom viděch, an se Pán Buoh popára mu u boku pravého a ihned se uděla jako z kosti jeho krásná žena, ale jiné přirozenie majíc, a mužatkú ji jmenoval, pravě, že z muže pošla jest. I uzřech opět toho Adama, an vstává, a dal mu Buoh tu ženu v moc jeho, aby jeho poslúchala. I uzřech, an opět s Bohem mluvi, i lečech se velmi. Pak přistúpiv tam blíže lehky a Buoh poče se s tiem Adamem voditi a tu ženu také vodieše. I jmenoval ji Adam Evú, pakť já neviem, tak liť jie řékati bude. I uslyšech, an jim rozprávie Buoh, aby všeho dřievie i všech věcí požívali v ráji. A udělal jim studnici, z niež čtyřie prúdové jdú k uobvlažení země, jenž jich prvé nebieše. I přivedl je k jednomu dřevu prostřed ráje, kteréž sem dobře znamenal, i přikázal jim, aby s toho dřeva nejedli, a budú li jiesti kdyžkoli s toho dřeva, že smrtí zemrú. I uslyšech, ano oba pochlebnú řečí odpoviedají, že chtie poslušni býti. Také toto rač věděti, pane náš Lucipeře, že nemáš přietele na Michalovi, neb sem srozuměl, žeť on najviece radu vydává tomu Adamovi, což by bylo k necti tvé a