učiní, jakžto svatý Petr učinil, rozpomanuv se, že shřešil, i vzplakal, srdečně želeje, a netolik tehdy, ale i potom často když kokota pějíc uslyšieše, tak inhed vzdechna, zaplakáše želeje shřešenie.
V tom času zavázachu židé Ježíšovi rúchú jeho svatú tvář a dávajíc mu políčky, zášijky, naň krkajíc, jeho tázáchu: Pohodne li, kto jest ten, jenžto tě tepe? I jinak jeho rozličně trýzniechu. Tehda Kaifáš přede všemi Ježíšovi vece: Zaklínám tě skrze boha živého, pověz nám, ty li si syn boží? K tomu Ježíš vece: Tys řekl. A od toho času, totiž v budúciem času, uzříte syna člověčieho, an sede na pravici u boha otce, blíží se k nám v nebeských oblaciech. To Kaifáš uslyšav, rúcho na sobě rozedře i promluvi hněvivým hlasem a řka k židóm: Co se vám zdá do zlého člověka toho? Otpověděchu všickni židé a řkúce: Duostojen jest ohavné smrti. V tu dobu Ježíšovi jeho svatú tvář zeplvachu, potupnými slovy hanějíce a v jeho svatú hlavu tepúc. Tu praví svatý Bernart: Ó, milý Ježíši, tvář tvú přepoctivú, v kterúžto andělé žádají hleděti, hanebně plijíc poškvrnili, hřiešnýma rukama bili, rúchú tvář tvú svatú na smiech zavázali a jakž najhanebnějie mohli, všicku noc tvój svatý život trýznili.
Nazajtřie u pátek ráno ku Pilátovi veden, jenžto pohan bieše a vším krajem jeruzalémským od ciesaře vládnieše. Tu z dvojie věci žalováchu. Najprvé, že zapověděl daň dávati ciesařovi, a to proto, aby se Pilát rozdráždil proti němu, neb úředník ciesařóv bieše. Druhé žalováchu, by se králem učinil, a v
