svého kraje rozeného člověka. Herodes Ježíše velmi rád uzřel, neb o něm bieše velmi mnoho slýchal, i žádáše od něho některý div viděti. Protož poče jeho o mnohých věcech tázati. A zatiem židé přišli za ním i počechu naň pilně žalovati. Tehda Ježíš ani Herodovi, ani židóm nic neodpověděl. A to proto, že nebiechu duostojni jeho svatých slov slyšeti, a také proto neráčil odpověděti Herodovi, neb by jeho byl proto k vieře neobrátil, než byl li by co do Ježíše viděl, byl by jemu se jedno podivil. A na tom jest příklad Ježíš kazatelóm ostavil, aby ne světské chvály, ale hřiešných lidí k bohu obrácenie hlédali. A také Ježíš proto neodpověděl, aby se čas prorokovánie spieše plnil. Tehda Herodes vida, že nic neodpoviedá, sám v sobě pomyslil a řka: By byl toto člověk múdrý, vida, že jeho mohu zprostiti, mluvil by se mnú. Protož jeho jako blázna od sebe zahnal a ku Pilátovi jeho zase poslati kázal. V tu dobu rytieři Herodovi, aby se Ježíšovi jakžto bláznovi posmievali, u bielé barvy rúcho jeho oblekli a naň nekázaně vzvolachu, bláznem jej nazývajíc i vedú jeho ku Pilátovi. Tu se Pilát s Herodem smířišta, tehda Pilát povědě k Židovstvu řka: Nižádné viny na tomto člověku nalézti nemohu, ani Herodes, aj toť, jeho poslal ke mně zase, v ničemž jemu viny nedávaje. Nechcete li bez toho býti, nechať jeho káži bičovati a svú cestú pryč pustiti. A to proto bieše řekl, zdali by se židé tomu okojili a viece naň nežalovali. To