osviecena, ano andělé pod nebesa se vznášejíc, slavně zpievajíc, tvú svatú milost chváléc a řkúc sladkými hlasy: Chvála buď v nebeské výsosti bohu. A již v tvú tvář hlédaji, ana zbita, zeplvána i trýzněna, tvé svaté ruce i noze nelítostivě probitie k kříži, na tvém svatém těle celého miesta neviděti. A když rozličně tu kvielevši, vstavši nahoru i poče opět v jeho svatú tvář hlédati. V tu dobu Ježíš, vida svú matku v také hrozné žalosti, propovědě k nie, chtě ji některak utěšiti, a řka: Ženo, aj toť, syn tvój. Tu praví svatý Krysostomus: Ó, milý Ježíši, jakžto hrubě k své matce promluvil, žes tvú milú matku ženú nazval? Viem, žes to proto učinil, že nebieše tehda čas k nie promluviti sladce, ani jie milú matkú nazvati. Neb čím by byl tehdy milostivějie promluvil, tiem by byl větčie žalostí jejie srdce krojil. Potom vzezřev na svatého Jana, vece: Aj toť, matka tvá. Jako by řekl: Měj o nie péči jako syn o své milé matce. Od té hodiny vzal ji svatý Jan na svú práci a jie pokorně slúžil. V tu hodinu matka božie opět na zemi padši omdlela. A jakž svatý Jeroným píše, že bieše na nie plášť z plátna zkrájený, jakžto nynie v Římě panie nosie, jenž ji všicku přikrýváše, ten vešken svatú krví s kříže tekúcí zkrvavila, až na šlojieřík procházieše. Opět vstavši, poče naň žalostivě hlédati.
V tu hodinu pro velikú bolest svých svatých jiezev zavola Ježíš velikým hlasem a řka: Bože mój, bože mój, pročs mne tak opustil? Jako by řekl: Bože otče, velikémus utrpení mé
