ženu Pilátovu našemu spasení překaziti chtěl. Protož Pilát druhým činem se pokusi, mohl li by Ježíše propustiti, i povědě k Židóm a řka: Máte v svém obyčeji, že na velikonočnie hody mám vám propustiti vězně jednoho. Voltež anebo Ježíše, krále židovského, aneb Barrabáše, jenžto bieše pro vraždu jat? Tehda všickni Židé zavolachu řkúc: Propusť nám Barrabáše. K tomu Pilát vece: A což učiním z krále židovského? A oni vzvolachu: Ukřižij jeho. K tomu Pilát vece: Tehda chcete, abych vám krále židovského ukřižoval? K tomu Židé vecechu: My nemáme krále než svého ciesaře, pustíš li Ježíše, nejsi přietel ciesařóv. Uzřev to Pilát, že od žaloby nechtie Židé pustiti, než vždy na smrt odsúditi, kázal Ježíše obnažiti a k slúpu přivázati a nemilostivě bičovati, tak že všecko jeho tělo svaté zbito, že od hlavy až do země nikdiež celého miesta nebieše a se všech stran krev z jeho svatého těla tečieše. Těch časóv římské ustavenie bieše, kohož ukřižovati chtěli, toho vždy prvé bičovali.
A když jej tak trýznichu, tehda rytieři z mořského bodlivého sítie spletše korunu, na jeho svatú hlavu vstavivše, kopím napřieč v hlavu dávali a tak před Piláta vedli. A tu jeho Židé postíhajíc, tepiechu pěstmi, porúhajíce se jemu voláchu a řkúc: Tys se činil králem židovským, aj toť, koruna tvého královstvie duostojná. Mezi tiem jiní jej vždy pěstma mezi oči tepiechu. V ten čas
