vyběhl jest ven a vizte, snad jest sluha boží. Neb jakž mi řekl: brzo otevři, tak inhed plamen z jeho úst vyšed, jazyka se mého i uší dotekl a inhed sem slyšal i mluvil. To oni uslyševše, za ním běželi, a jeho nenalezše, domóv se vrátili. A všickni z té čeledi želejí sú, že sú jeho mnoho trýzniec zamucovali.
Jednoho času, když jeden chudý člověk u pútníkové postavě k svatému Janu patriarchovi přišel, od něho almužny prosil, kázal jemu svatý Jan šest peněz pro bóh dáti. To ten chudý vzem, v rúcho se proměniv, opět se vrátil almužny poprosil. Tehda patriarcha pozvav k sobě učedníka svého, šest zlatých jemu dáti kázal. To chudý vzem, ven vyšel. A zatiem strójce k svatému Janu přistúpiv, vece: Otče svatý, tento chudý rúcho proměniv druhé dnes od tebe almužnu béře. A když toho se svatý Jan nevěda učinil, ten chudý třetie se proměniv, přišed, v svatého Jana almužny poprosil. Tehda strójce aneb učedník na toho chudého svatému Janu pokynul, dávaje jemu věděti, že jest ten. Tehda svatý Jan odpovědě jemu a řka: Netbaj na to, daj jemu dvadceti peněz, snad jest mój spasitel Ježíš, jenž mne snad pokúšie, móž li ote mne viec vzieti, než já mohu dáti.
To se také o svatém Janu píše, že chtě vždy smrt na paměti mieti, kázal sobě jeden hrob učiniti, ale nedospěti. A tak ustavil, aby na každé veliké hody k němu některý z jeho sluh přistúpě řekl: [Kněže, rov tvuoj nedospěl jest.]text doplněný editorem[50]Kněže … jest] doplněno podle KNM III D 44 Kaž jej dospěti, neb nevieš, kdy tvá hodina přijde. A když jednú jeden bohatec uzřev, ano lože svatého Jana sprostně přikryto
