co klásti, než jediný žitný bochnec, jenžto jest jakž koli nerad přede dvěma dnoma ve jmě Jezukrista dal. Kterýžto bochnec, jakž brzo na váhu položen, tak inhed obě váze proti sobě se srovnaly. Tehda k němu ti bielí vecechu: Náhle aby přičinil k tomuto žitnému bochenci, jinak se tito črní v tě uvieží. A když se z toho viděnie ten bohatec probral, inhed řekl: Již vidím, že poněvadž mi jest tento bochnec žitný, jenžto sem v hněvu vrhl, tak užitečný byl, slušie mnohem viece z svého statka chudým ve jmě hospodina udávati. A když jednú ten bohatec v dobrém rúše jdieše, jeden chudý velmi odraný poče na něm pro bóh přioděnie prositi, a inhed to dobré rúcho s sebe svlékl, chudému dal. A ten chudý vzem inhed prodal. A potom když ten bohatec své rúcho na trhu visiece uzřel, velmi se pro to zamútil a řka: Aj toť, nejsem duostojen, by chudý v mém rúše chodil a mě na paměti měl. A když ten jistý Petr bohatec jednú spal, uzřel jednoho, an se krašše než slunce stkví a na jeho hlavě kříž bieše, a v to rúcho oblečen, kteréžto Petr byl dal chudému. A ten jemu vece: Co pláčeš, co se mútíš, Petře? Znáš li toto rúcho, jímžtos mě oděl? A z toho tobě děkuji i tvé dobré vuoli. Potom z toho se snu probrav, chudé lidi viec milosrdně miloval a tak sobě na mysli řka: Bóh toho nedaj, bych já dřieve, než chudým jsa, umřel.
Proněžto zavolav k sobě písaře svého, k němu řekl: Aj toť, sem všecko své sbožie chudým rozdal a tobě chci jedno své tajemstvie poručiti. Proneseš li komu anebo mne neuposlúcháš li,
