to tobě zajisté pravím, že tě samého cizozemcóm prodám. A to řek, dal písařovi deset liber zlata a takto řka: Poďme do svatého města Jeruzaléma, kúpíš ty sobě za toto zlato, jakúž ty kúpi chceš, a mě některému křesťanu prodada, cožť za mě dadie, mezi chudé rozdaj. A když se tomu rozkázaní velmi poče brániti, Petr k němu vece: Neuposlúcháš li mne, prodám tě. Písař tehda, nemoha jinak učiniti, s ním šel, jakž jemu rozkázal, jeho v sprostné rúcho oblekl, jednomu zlatníkovi za třidceti peněz jeho prodav, penieze mezi chudé rozdal a vstav, odtad pryč šel. A tu Petr ostav, vše, což mu kázali najsprostnějšieho diela, to vše pokorně učinil. A tak v té službě sa, u veliké potupě ote všie čeledi bieše, neb jeho jako za blázna mějiechu. Ale pro jeho utěšenie často se jemu Ježíš Kristus zjevováše, rúcho jemu a penieze chudým dané ukazuje a jako z toho jemu děkuje.
A když po mnohých časiech z jeho kraje jedni lidé do těch vlastí přišedše, a v tom domu, v kdežto Petr přebýváše, obědvali, a tak když za stolem sediec, Petrovi v oči pohleděvše, mezi sobú pošeptachu a řkúc: Zajisté tento člověk podoben jest k mýtníkovi Petrovi. Zatiem jeden vstana, chtieše se jeho chopiti. To Petr znamenav chtieše utéci, ale že vrátný bieše hluchý a němý, pokřiče naň Petr a řka: Otevři mi brzo, otevři! A inhed ten vrátný uslyšav i mluvil. A ti hosté i všecka čeled za ním vyšedše běžali i počechu se svému němému diviti, kterak by již slyšal i mluvil. K nimžto on vece: Ten, jenžto večas v kuchyni pomáháše,
