jest, neb vše chudým rozdáváše, tehda ten bohatec krásnú koltru kúpiv, svatému Janu dal. A svatý Jan tu koltru prodav, chudým rozdal. To ten bohatec uslyšav, opět tu koltru vyplativ svatému Janu vrátil a prose jeho, by jie neprodával. Toho svatý Jan neuposlúchav, několikrát tu koltru prodati kázal a mezi chudé rozdati. A když to několikrát učinil, tehda k němu ten bohatec s jasnú myslí vece: Otče svatý, prodávaj, jakž tobě libo. A to uzřím, kto druhého přemóže, ty li prodávaje, či já vyplacuje.
Jeden také čas svatý Jan patriarcha, když u něho jeden chudý almužny prosieše, kázal jemu pět peněz dáti. Tehda tu almužnu ten chudý potupiv, že mu viec dáti nekázal, poče patriarchovi nepoctivě láti. To jeho čeled uslyševši, řítichu se na chudého, chtiece jej bíti. Tehda svatý patriarcha ponuce, aby jeho nebili, a takto řka: Nebíte, nebíte jeho, nechať mi laje, ano šesdesáte let vstáři sa, nepřestanu svými neduostojnými skutky bohu porokovati, čemu bych tehda od toho chudého jednoho lánie nepřetrpěl. To řek, toho chudého štědře podařil.
To se také o svatém Janu patriarchu píše, že nerad ve mši lidi vně stojiece viděl. Proněžto, když jeden čas lidé po čtení před kostel vyšedše, sediec prázdnú řeč mluviechu, svatý patriarcha za nimi vyšed, podlé nich se posadiv, seděti poče. A když se tomu všickni diviti počechu, svatý patriarcha k nim vece: Tak má býti, synové milí, aby kde sú ovce, tu aby byl i pastýř, anebo tuto seďte a já
