To jeho myšlenie svatý Bazilius skrze duch svatý porozoměv, kázal jemu před se přijíti. Tehda svatý Effren před svatého Bazilia přišed, uzřel, an plamenným jazykem mluví. Proněžto inhed svatý Effren vece: Zajisté vidím, že jest veliký svatý Bazilius a duostojný jest slúp plamenný až do nebes, neb duch svatý skrze jeho usta mluví, i poče svatého Bazilia prositi a řka: Prosím tebe, otče svatý, aby mi na bohu uprosil, abych inhed uměl řečský jazyk mluviti. K němužto svatý Bazilius vece: Nesnadnés věci poprosil. Avšak jakž se zaň bohu pomodlil, tak inhed svatý Effren řečským jazykem mluviti uměl.
Také se o tom píše, že byl jeden bohobojný muž těch časóv znamenitý jménem Eradius a měl jedinú dceru. Tu chtěl k božie službě připósobiti, bohu ji dáti a od světa ji odlúčiti. Ale diábel, lidského národa nepřietel, to uznamenav jednoho z slúh jejieho otce k milování podnietil, jal se jie milovati. A když na to mysléše, že jemu, tak sprostnému sluze, té urozené panny nelze bylo mieti, k jednomu čarodějníkovi šel, veliké jemu dary dáti slíbil, mohl li by jemu kterak k tomu pomoci, neb radu dáti kterú. K tomu čarodějník odpovědě a řka: Já toho učiniti nemohu, ale chceš li, pošli tě k mému pánu, diáblu, a učiníš li to vše, cožť on káže, obdržíš to, což žádáš. K němužto ten mládenec vece: Hotov sem učiniti, což mi káže. Tehda ten čarodějník napsav list, po tom jistém mládenci poslal diáblu. A ten list byl v tato slova psán: Jakžto ty vieš, mój pane, mám toho s právem snažen býti, abych tobě, kterýmž činem mohu,
