mohl do toho města Damaška, je k židovským školám mieti, aby které by nalezl křesťanské viery muže neb ženy, jímaje a svieže do Jeruzaléma vedl. A když tak po cestě jeda, se k tomu městu Damašku přiblížil, jedinéž u brzkosti s nebes světlost přišedši, jeho obklíčila a inhed na zemi upadl, uslyšal hlas, takto k němu řkúce: Šavle, Šavle, proč mě nenávidíš? K tomu on vece: Kto si, hospodine? Hlas jemu odpověděl: Já sem Ježíš Nazaretský, jehožto ty nenávidíš. Věz to, žeť jest nesnadno a tvrdo tobě proti ostnu se protiviti. Tehda svatý Pavel, třasa se v té úžesti a velmi se divě, vece: Hospodine, co chceš, ať učiním? K němužto hospodin vece: Vstaň, jdiž do města, a tuť bude pověděno, co máš učiniti. Zatiem ti mužie, ješto biechu v jeho tovařiství s ním na té cestě, diviechu se stojiec a hlas slyšiec, ale nikoho nevidúc. Tehda s země vstav svatý Pavel, jakž koli očí otevřev, nic nevidieše. V tu dobu ti, ješto tu biechu, mezi své ruce jeho ujemše, do města Damaška uvedli. I byl tu tři dni nic nevida, ani pie, ani jeda.
A tehdy v městě bieše jeden učedlník jménem Ananias, člověk starý a bohobojný. K němužto u vidění promluvil hospodin a řka: Anania, vstana, jdiž do té ulice, ješto slove Pravá, pohledajž tu v takémto domu Šavla Tařského, nalezneš jeho, an se bohu modlí. K tomu on odpovědě, totiž Ananias: Hospodine, od mnohých sem slýchal o tomto muži, co jest zlého učinil tvým svatým v Jeruzalémě, a nynie v tento čas zde má moc od kněžských starost, aby jímal a vázal všecky, kteřížto tvé svaté jmě vzývají. K němužto
