miloval, že jeho po skončení arcibiskupově arcibiskupem učiniti kázal. V kterémžto tak u povýšeném stavu svatý život vedl, v žíni na nahém životě chodil u velikém utrpení, postě se rozličně se trudil. A tak své náboženstvie tajiti uměl, že u počestném rúše chodě, v tom v svém duostojném stavu všem se dobrým přijednávaje, své svaté skutky, jakž mohl, přikrýval, a to zvláště v obyčeji měl, že na každý den třinádcte chudých, před nimi klekaje, nohy pro bóh umýval a potom je nakrmě, každému z nich čtyři penieze střiebrné dal.
Zatiem král toho poče na něm dobývati, aby což sú dřevní králi, ač proti právu kostelních věcí, drželi, aby on téhož potvrdil. Jehožto, když jemu povoliti nechtěl, proti sobě králóv i jiných kniežat hněv vzbudil. A po malém času, když tak od krále byl snúzen, že jemu bezživotím hrozieše, jedněch velikých lidí rady uposlúchav, králově vóli ne z úmysla, ale slovy povolil, ale potom znamenav, že by skrze to dušiem nebezpečenstvie mohlo by býti, sám sobě proto velmi zateskl, pokánie sobě volil, aby k oltářové službě nepřistúpal, jeliž by ot papeže přijal s požehnáním navrácenie. A zatiem poče na něm toho král potřebovati, aby, což jest slovy královi povolil, toho svými listy potvrdil. Jemužto svatý Tomáš směle odpověděv, pozdvihna se, když odtad se pryč bral, ano po něm zlořečení lidé někteří ohromným hlasem volají a řkúce: Jímajte zloděje, oběste prorádci. V tu hodinu dva vzácná a věrná [člověky]text doplněný editorem[26]člověky] doplněno podle KNM III D 44 k němu přistúpivše, s velikým pláčem vecesta: Otče svatý, pod přísahúť pravíme, že sú mnozí
