každý den mši od svaté královny pěl aneb slúžil, proněžto, když před svatého arcibiskupa pohnán, dali mu vinu, by jiné mše neuměl slúžiti, proněžto svatý Tomáš službu jemu zapověděl. A když jednú svatý Tomáš svú žíni, jenž vždy na nahém těle nosieše, chtěl zšíti a ztvrditi, svlek s sebe tu žíni i schoval, aby ji potom tajně ušil. Tehda matka božie, Maria, zjevila se tomu knězi a řkúc: Jdi k arcibiskupovi, rciž jemu: Ta jistá, jiežto sem já po vše časy mši četl, ta tobě žíni tvú na takémžto miestě večas opravuje a šije. A toť tobě znamenie, že těch črvených nitek, jimižto jest šila, podlé žíně nětco ostavila, a takť jest vzkázala, aby mě opět k službě jejie mše zase navrátil. To svatý Tomáš uslyšav a tak, jakžto kněz řekl, nalezl, velmi se podivil a tomu knězi mši slúžiti odpustiv a jemu zapověděl, aby toho viděnie nižádnému nepronášel.
A zatiem, když svatý Tomáš práv kostelních bráně, královi nikterakž nepovolil, v jednu hodinu rytieři královi v udění přišedše, nepoctivě zvolachu ptajíce se, kde by arcibiskup byl. Proti nimžto muž boží vyšed v tichosti, vece: Aj toť sem, co mi chcete? K tomu oni vecechu: Přišli sme, abychom tě zabili, a již déle živ nebudeš. K nimžto boží muž vece: Já sem pro hospodina, pro pravdu a pro práva kostelnie hotov umřieti. A když mne hlédáte, přikazuji vám mocí všemohúcieho boha, abyšte nižádnému z těchto mých nic nečinili, a já mému milému hospodinu i jeho milé matce Mariji i všem svatým i svatému Dionyziovi mého kostela
