se této země velicí lidé na tvé bezživotie přisáhli. Proněžto svatý Tomáš za svatú cierkev viece se boje než prose, odtad utekl. A že v ten čas papež Alexander v senonském městě bieše, k tomu muž boží šel a ot něho milostivě přijat a potom v tom městě v klášteře, ješto Pontinikum slove, malý čas přebyv, do franské země se přibral. Zatiem král anglický do Říma vzkázal prose, aby do jeho země legátové, totiž od papeže poslové byli posláni, kteřížto by mezi nimi a mezi arcibiskupem tu věc srovnali. Jemužto totiž královi když nedobrotivě z dvoru papežova otevzkázáno, proto se viece proti arcibiskupovi rozhněval a inhed se ve všecko arcibiskupovo sbožie uvázal, vešken pronárod jeho z země vyhnal, buď žena, kněz anebo dietě, ižádnému neodpustil. Avšak svatý Tomáš na každý den boha za krále prosieše.
A když tak svatý Tóma v sirobě bydléše, od boha zjevenie měl, že se má k svému kostelu vrátiti a tu pro pravdu skrze krve prolitie k Jezukristovi jíti. A když se svatý Tóma sedmé léto po svém vyhnání s povolením královým k svému kostelu vrátil, s velikú ctí přijat. A před několiko dní před jeho krve prolitie jeden mládenec přede všemi umřel, a málo tak poležav, božím divem z mrtvých se vzchopiv, poče všem praviti a řka: Byl sem do najvrchnějších všech svatých přiebytkóv uveden a tu sem mezi apoštoly jeden prázdný stuol viděl. A když sem anjela otázal, čie by ta stolice byla, a on mně odpověděl a řka: Toto jest stolice, jiež chová hospodin jednomu angličskému knězi svatému Tomášovi.
I byl jeden kněz, jenž na
