v slunce najsvětlejie hlédá. Však podlé svého přirozenie s výsosti na zemi padnúti musí, takež našeho člověčenstvie snažná u bóh mysl když se někdy k odpočinutí odtrhne, často se horúcejším srdcem k nebeským věcem navrátí.
To také mistr Eliamandus píše, že když chtěl svatý Jan svaté čtenie psáti, kázal všem bohu se modléc postiti, aby mu bóh dal duostojně psáti, zvláště za to hospodina sám poprosil, aby tu v tom pokojíku, kdežto jest mienil psáti, ižádný vietr ani déšť ani rosa ani která povětřie jemu nebylo na překážku. A to, jakžto rozprávějí těch vlastí lidie, až do dnešnieho dne božím divem ještě trvá. A když po všech po těch časiech svatý Jan slavně svatú vieru rozplodiv, k starým se letóm přibral, jakžto praví mistr Isidorus, sedm a sedmdesáté léto za časóv ciesaře Trojana časuov zjevil se hospodin svatému Janu a řka: Poď ke mně, mój milý, jižť čas, aby za mým stolem s svými bratří pokrm přijal. To svatý Jan radostně uslyšav, vstav jíti počal. K němužto hospodin vece: V neděli ke mně přijdeš. A když prvnie neděle přišla, vešken lid do kostela, jenž byl ve jmě svatého Jana učiněn, se sebral. Tehda svatý Jan od prvospi počal, jal se jim slovo božie kázati, jim přikazuje, aby byli u vieře svaté ustavični a přikázaní božích poslušni. A potom inhed podlé oltáře kázal čtveroúhelnú jámu vykopati a prst před kostel vymietati. A když to učinichu, tehdy svatý Jan v tu jámu vstúpiv, spen ruce a vzhóru oči vzdvihl a poče takto mluviti: Pozvals mne k sobě, milý Jezukriste, a taktoť k tobě k tobě jdu, že si mě ráčil na své slavné hody do nebes pozvati, nebos to v své povýšené svaté
