svatú Hedvikú před biskupa šedše, bohu sta čistotu slíbila. A to učinivše klášter sta panenský založila v Třebnici svatého Bernarta zákona, v němžto sta svú dceru jménem Gedrutu obětovala na čest bohu. Kterak jest potom s odpuštěním svého hospodáře kniežete v tom klášteře svatá Hedvika bydléci svatý život vedla, o tom se mnoho píše, že potupivši světská drahá rúcha, v sprostné rúcho se odieváše. A takú pokoru v svém srdci mějieše, že stolice i podnože, ješto duchovnie panny stáváchu často pořád chodieci celováše. A když jednú jedna panna duchovní v kostele poostavši, na to hlédáše, ano svatá Hedvika stolice i podnoží celuje, uzřela, ano obraz syna božieho na kříži pně, jenž na velikém oltáři stáše, pravú rukú svatú Hedviku žehná a řka: Uslyšána jest modlitba tvá. To také často činieše, že tu vodu, jižto sobě duchovní panny nohy umýváchu sobě i svým vnúčátkóm pro náboženstvie oči i hlavu promýváše. A tak také protivenstvie světa tohoto uměla strpěti, že kdyžto její hospodář umřel a ješto jiej syn od pohanóv pro křesťanskú vieru zabit, proto se velmi nezamucovala, ale všecko mile pro hospodina přijímala a jiných u boze posilovala. O jejiem také utrpení tak se píše, že jest čtyřidceti let masa nejedla, a některé zvláštie vigiljie tak se tvrdě postila, že jediné tři kusy chleba u popel otknúc snědla. A když se jednú vodu a chléb jedúci sušieše, všel před ní knieže hospodář její a inhed ta voda, ješto před ní stáše, božím divem se u víno obrátila. A jakž koli rúcha dosti mějieše, však v jediné sukni a v sprostném plášti v najvětší zimu chodieše. A když jednoho času dlúho na modlitbách stáše, jejie sluha již zimy trpěti