a tu svatého Dionyzia, an káže, nalezl, kázal jeho jieti a zbíti i zeplvati a rozličně ztrýzněna s svýma tovařišoma svázána před se přivésti. Tu je dvanádcte rytieřóv až do ustánie nemilostivě bičovali a potom těžkými řetězy okovavše, v žaláři zamkli. A nazajtřie, když Dionyzius z žaláře vyveden, na železné lése ohněm podpálen, náh přivázán. A tu leže, jedno boha chváléše. Odtad vyveden, hladovitým zvieřatóm uvržen. Ta se naň divoce řítivše, chtěla roztrhati. A jakž se svatým křížem požehnal, tak se jeho nedotkla. Potom v horúcí pec uvržen, a tu oheň pohasl, a nic jeho neožehl. Potom na kříž vzpat a tu dlúho mučen. Odtad sňat, s svýma tovařišoma a s jinými mnohými do žaláře veden. A tu v žaláři, když mši četl, těm křesťanóm svatým božie tělo dal. Tu se jemu Ježíš Kristus u veliké světlosti zjevil a chléb vzem, jemu podal a řka: Přijmi, mój milý, neb u mne jest veliká odplata tvá. Potom před starostu veden. A tu jemu samému třetiemu hlava svatá sťata. A inhed v tu hodinu tělo svatého Dionyzia vstalo a svýma rukama svú hlavu s anjelskú pomocí a s velikú světlostí nesa, před pařížské město na tu horu, ješto Mučedlníková slove, přišed, tu jest pochován. A tu sú viděni i slyšáni sú s oslaveným pěním světí anjeli.
Těch časóv když biskup svatý Regulus v tom městě, ješto Arelates slove, mši slúžieše a jména svatých apoštolóv a svatých mučedlníkóv podlé svaté cierkve ustavenie jmenováše, událo se jemu řéci i jmenovati svatého Dionyzia s tovařišoma, nic o jich smrti nevěda. A když se tomu poče diviti, kterak by se jemu to přihodilo, že jest ty svaté pojmenoval, zjevichu
