světlosti, svatý kříži, ó, přeblažená oslavo všeho světa všemu lidu přemilá, nade všecky svatosti přesvatá, tys to předrahé znamenie, na němžto jest pněl spasitedlný poklad všeho lidského národa, tys to přesladké dřevo, ještos sladké hřebíky a sladké břieme na sobě neslo. To řek ciesař, svatého kříže dřevo pocelovav, v Jeruzalémě na poctivém miestě ostavil, božie domy nadav i opraviv, do svých vlastí s velikú ctí se vrátil.
Skrze kteréžto svaté dřevo bóh mnoho svatých divóv činil, mrtví vzkřiešeni sú a rozliční uzdravováni. Proněžto se svelíče svatý Pavel a píše v svých epištolách a takto řka: Vzdal se to ote mne, bych se v čem jiném svelíčel než v kříži hospodina našeho Jezukrista, neb to svaté dřevo jest u vnitřnie tajnici v nebeské schráně dávno tajené. Potom po mnohých časiech proročsky v svatém písmě rozličně jest zjeveno, jakžto sám hospodin v Mojžiešových kněhách praví: Ty všecky tajné věci zpósobeny sú u mne a znamenány u mých pokladiech. Neb jakž praví svatý Pavel: Prosté položenie písma zabíjie, totiž neužitečný rozum člověku dává, ale duch živý, totiž spasitedlný, rozum ostavuje. I co jest to, jakžto se píše v kněhách Mojžiešových, že biechu mořské vody velmi hořky, že lid jich pro hořkost píti nemohl, a jakž sluha boží Mojžieš dřevo v těch hořkých vodách omočil, tak sú se obrátily v sladkost. To se jest tělestně dálo, ale v budúcích časiech vnitřním rozomem o svatém kříži takto jest rozuměno: Obecně všem tohoto světa lidem protivenstvie za hřiechy trpěti jest hořko, ale ktož se s pravým srdcem rozpomene, kterak jest
