náš milý spasitel pro vše hřiešné na dřevě svatého kříže hořkú smrt trpěl, všecky protivné hořkosti obrátie se jemu u velikú sladkost.
Opět jest psáno v Mojžiešových kněhách, že veš svět pro hřiechy lidské dopuštěním božím potopen jest byl a na dřevě té korábě, jížto byl Noe učinil, se lid zachoval. To se jest tělestně dálo, ale v budúciech časiech u vnitřním rozumu o svatém kříži jest takto rozoměno, že když všeho světa národ pro množstvie hřiechóv od božie milosti byl odlúčen i potopen, skrze dřevo svatého kříže opět k božie milosti se, rozmnoživ, navrátil. Opět v Čtvrtých kněhách králových jest psáno, že jedna sekyra s svého násadiště spadši, na dno v hlubokú vodu upadla. Tehda Elizeus prorok přišed, dřevo sobě uklestiv, u vodu tiem dřevem sáhl a inhed těžkost té sekyry železa nad přirozený běh nad vodu vzplula. To se jest boží mocí tělesně dálo, ale u budúcích časiech u vnitřniem rozumu o svatém kříži jest rozoměno, nebo všecky ty duše, ješto sú byly mnohými hřiechy obtieženy, a proto hluboko před peklo spadly, ale skrze dřevo svatého kříže, jimžto jest do křestných vod nebeskú mocí sazeno, těžkosti svých hřiechóv zbyvše, všecky duše boží mocí nahoru vzplývají. Toť jest ten Mojžiešóv prut, jenžto nad Črveným mořem vzveden, a tu se moře rozstúpilo, aby král Farao s lidmi neznajícími boha utonul a lid u bóh věřící spasen byl. Toť jest ten prut předrahý, jenž jest byl podpora Mojžiešovú rukú, aby nepřátelský lid, totiž diábel s svým zástupem, přemožen byl. Toť jest ta nebeského krále korúhev krví Jezukristovú zbarvená, o niežto po všem světu svatá cierkev přeslavně
