pohřmělo, že se všecka veže třásla. A tak lidé mněli, by král Kozdras jako bóh i mračil i hřímal, když by chtěl. Potom ten jistý král Cozdras své královstvie svému synovi vzdav. Jakžto se čte v jedněch starých kněhách, v té v okrášlené veži miesto boha seděl, svatého kříže dřevo na pravici postaviv miesto božieho syna a kokot na levici miesto ducha svatého a se, uprostřed sedě, miesto boha otce vzývati kázal.
Ty tak neznámé noviny Eraclius ciesař uslyšav, s velikú vojskú na králova Cozdroe syna táhl, chtě s ním podlé Dunaje boj vzieti. Tehda to tak kniežata mezi nimi zjednali, abyšta sama jediná spolu bojovala, a kterýž by z nich svítězil, aby ten mocně nade všemi kraloval. A to také bylo tak potvrzeno, ktož by kterému z nich směl pomoci, aby byl inhed osečen a v Dunaji utopen. Tehda ciesař Eraclius vešken se bohu poručil a znamením svatého kříže s velikým náboženstvím se ostražil, v tom boji s boží pomocí slovutně svítězil, tak že se všickni s nepřátelské strany, svatú vieru přijemše, pokřtili. A odtad se se vší vojskú pozdvihl, k královi Cozdroe jel a jeho, an na zlatém stolci sedí, nalezl i promluvi k němu a řka: Proto, že si dřevo svatého kříže jakž takž podlé tvého hrubé zámysla poctivě choval, dávámť to na vóli, chceš li svatý křest přijieti, máloť ujma, při království tě ostavím, pakliť toho nechceš učiniti, svým tě mečem zabím a hlavu tvú setnu. A když král Cozdroe po té řeči nikterakž postúpiti nechtěl, tehda Eraclius ciesař svój meč vytrhl, na tom miestě hlavu jemu sťal a pro poctivost královského
