hlédajíc, svého muže dobře vidúc i znajíc, z toho bohu děkujíc, veliké utěšenie v srdci mějieše. A když před svítaním tak do Constantinopolim připluli, tehda Natalia tu, kdežto svatá těla ležala, všedši, s pláčem se bohu pomodlivši, tu k zemi ponikši, usnula. A inhed se jie svatý Adrianus zjeviv, k nie promluvil a řka: Čas jest, má milá hospodyni, a již tomu bóh chce, aby ke mně na věčnú radost šla. To ona uslyševši, radoštěmi procítila a to viděnie všem, ješto při nie biechu, pověděvši, od nich svaté odpuštěnie vzala, na tom miestě skončala a při těch svatých schována.
Svatého Gorgonia
Svatá dva mučedlníky, Gorgonius a Dorotheus, byla jsta na ciesařově dvoře Dioklecianově z prvních oba vzácná rytieře. Potom pro křesťanskú vieru rytieřský stav vzdavše, zjevně se v křesťanské vieře provolávajíc svelíčiechu. To ciesař uslyšav, velmi sobě zateskl, želeje, že tak vzácných rytieřóv na jeho dvoře u veliké cti vzchovaný, pro jich bludnú vieru jich zahubě, musí oželeti. A když jich ciesař ani lahodnými slovy, ani přehroznými mohl s pravé viery svésti, kázal je ciesař opak za palce věšejíce, z vysoka púštěti a potom železnými udicemi dráti a octem s solí smiešeným jich rány skropujíc, na železné lése na uhlí je péci a naposledy je oběsiti a jich těla vlkóm a psóm, na údy rozberúc, rozřezati a rozmetati. Ale jakž bóh chtěl, křesťané jich údy sebravše, počestně schovali. Po mnohých letiech tělo svatého Gorgonia do Říma jest přineseno a potom od božieho narozenie sedm set a čtyřidcáté čtvrté léto biskup mečský, vnuk krále franského, kterýžto král slul Pipin, to svaté tělo
