si, matko, milosti plná, veš svět svú slavnú svatostí obradovala, takež rač i nebeskú řiši obradovati a obvesel chvalně všecky mého boha otce přiebytky, utěš mých všech svatých duchy, kteřížto vidúce tvé chvály předuostojné ke mně přinesenie a převýšeného povýšenie, v jistosti se potvrzují, že jich přiebytek, věčně v té světlosti přebývaje, se zavierá. Račiž jíti, ó, přesvatá, s veselím. Ó, milosti plná, nezamucuj se jdúc od světa tak lstivého, všie zlosti naplněného, večas vendeš v nebeské sieni, ostavieci matné nebezpečného života věci. Avšak proto za hřiešné nepřestaneš prositi tiem činem, jakož já, jakž kolivěk nejsa z tohoto světa, sstúpil sem na tento svět, abych osvietil ty, ješto v světě sú, takež tvá přesnažná prosba prodlí se vždy až do skončenie světa všem, kteřížto v světě bydlé. A protož, ó, má matko milá, nevzhrožuj, ni tebe straš rozlúčenie tvého tělesenstvie, nebs pozvána k věčnému životu, k nepřestalé na věky radosti, k velikého odpočívaní pokoji, k veliké rozkoši beze všeho utrpenie, k nie přístupné světlosti. V kteréžto světlosti přebývati budeš v slavné chvále se mnú i s svým milým synem, stvořitelem všeho světa. Však to vieš dobře, matko milá, že sem já život věčný, kochánie nade všecky rozkoši, utěšený sem přiebytek, o němžto nižádný vymluviti nemóže, světlost bez temnosti, beze všie práce tiché odpočívanie a všecka slavná dobrota. Protož, kdež sem já, tu tě, mú milú matku, k sobě vezmu, tebe nikda od sebe neodlúčím. Ižádný, ktož do mých odpočivadl přišel, nebyl by kdy světských věcí požádal, i ktož mú chválu obezřel, by kdy světských rozkoší nepotupil. Doňavads