na tento svět přišel.“ J11,28 A když to povědě, otjide i povola tajně Mařie, sestry své, řkúci: „Mistr jest přišel a volá tě.“ J11,29 Ona, když to uslyšě, vsta rúčě i jide k ňemu, J11,30 nebo ješče nebieše Ježíš přišel do města, ale ješče bieše na tom miestě, kdež bieše jej Marta potkala. J11,31 Tehdy Židé, ješto s ní biechu v domu těšiece ji, když uzřěchu Maří, že jest rúčě vstala i vyšla, jidú za ní řkúce, žeť ona jde k rovu, chtiec plakati. J11,32 Pak Maria, když přijide, kdež bieše Ježíš, uzřěvši jej, pade k jeho nohám i vecě jemu: „Hospodine, by ty byl sde, muoj bratr nebyl by umřěl.“ J11,33 Tehdy Ježíš, když ji uzřě plačíce i Židy, ješto biechu s ní přišli, plačíce, zarmúti svuoj duch, a smútiv sám sě, J11,34 vecě: „Kde jste jej položili?“ Vecěchu jemu: „Hospodine, poď a uzříš.“ J11,35 I vzeslzě Ježíš. J11,36 Tehdy pověděchu Židé: „Aj, kterak jest jeho miloval!“ J11,37 Ale někteří z nich pověděchu: „Nemohl jest tento učiniti, aby on neumřěl, jenž jest otevřěl oči urozeného slepcě?“ J11,38 Tehdy opět Ježíš rmútě sě sám v sobě, přijide k rovu. A tu bieše jěskyně a kámen na ni vzložen. J11,39 I vecě Ježíš: „Nazdvihněte kámen.“ Vecě jemu Marta, toho sestra, jenž bieše umřěl: „Hospodine, již smrdí, nebo čtvrtý den jeho smrti jest.“ J11,40 Vecě jiej Ježíš: „Však jsem tobě pověděl, že uvěříš li, uzříš slávu boží.“ J11,41 Tehdy vzdvihú kámen. Pak Ježíš vzved svoji oči vzhóru, povědě: „Otče, činím tobě chválu, že mě slyšíš. J11,42 A já dobřě viem, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem pro lid, jenž okolo stojí, aby uvěřili, že jsi ty mě poslal.“ J11,43 To když povědě, velikým hlasem zavola: „Lazaři, poď ven!“ J11,44 A inhed vyjide, jenž bieše umřěl, jsa uvit za nohy i za rucě obvijadlem a jeho tvář bieše příkrovem obvázána. I vecě jim Ježíš: „Rozvěžte jej a nechajte otjíti.“ J11,45 Tehdy mnozí z Židóv, ješto biechu přišli k Maří i k Martě, uzřěvše [to]text doplněný editorem, ješto jest učinil, uvěřichu veň. J11,46 Ale někteří z nich otšedše k duchovníkóm, pověděchu jim to, ješto jest Ježíš učinil.

J11,47 Protož biskupi i duchovníci sebrachu sě v radu proti Ježíšovi i mluviechu: „Co učinímy, že tento člověk veliké divy činí? J11,48 Propustímy li jeho tak, všichni veň uvěřie, a přijdúce Říměné, vzberú naše miesto i lid.“ J11,49 Tehdy jeden z nich, jménem Kaifáš, jenž bieše biskupem téhož léta, vecě jim: „Vy ničehož nevieste J11,50 ani sě domyslíte, že nám slušie, aby jeden člověk umřěl za lid, aby vešken lid nezahynul.“ J11,51 Ale toho jest sám ot sebe nepověděl, než že jest byl biskupem toho léta, prorokoval jest, že Ježíš jmá umřieti za lid, J11,52 a netoliko za lid, ale aby božie syny, jižto biechu rozprášeni, shromazdil v jednotu. J11,53 Protož ot toho dne mysléchu, aby jeho zahubili.

J11,54 Potom Ježíš nechodieše již zjěvně mezi Židy, ale otjide do krajě podlé púščě, do města, ješto slovieše Effren, a tu bydléše s svými učedlníky. J11,55 A blízetko bieše velika noc židovská. I jidú mnozí z krajiev do Jeruzaléma přěd velikú nocí, aby sebe posvětili. J11,56 I hledáchu Ježíšě a mluviechu sami k sobě, stojiece v chrámě: „Co sě vám mní, že jest nepřišel na den slavný?“ Nebo biechu biskupi i duchovníci vydali přikázanie: Ktož by vzvěděl, kde on jest, aby jej ukázal a