kamenných postaveno podlé očiščenie židovského, každý jich vzímajě dvě mieřě nebo tři. J2,7 I vecě jim Ježíš: „Naplňte špichy vuody.“ I naplnichu jě až do vrchu. J2,8 I vecě jim Ježíš: „Načtřěte nynie a neste starému svatu.“ I nabrachu. J2,9 A když okusi starý svat vody učiňené vínem – a nevědieše, otkud by to bylo, ale sluhy vědiechu, jižto biechu načřěli vody –, zavolav ženicha starý svat, J2,10 vecě jemu: „Každý člověk najprvé dobré víno postaví, a když sě zapie, tehdy to, ješto horšie jest. Ale ty jsi schoval dobré víno až do nynie.“ J2,11 To jest učinil počátek divuov Ježíš v Kana galilejskéj i ohlásil svú slávu i uvěřichu veň jeho učedlníci. J2,12 Potom sjide do Kafarnaum on a mátě jeho i bratřie jeho i učedlníci jeho a tu přěbychu nemnoho dnóv.
J2,13 A blízko bieše velika noc židovská. I vzjide Ježíš do Jeruzaléma J2,14 i naleze v chrámě prodávajíce ovcě i voly i holuby i měnníky sediece. J2,15 A když učini jako bič z dratví, všěcky vymieta z chráma, i ovcě, i voly, a měnníkóm rosypa peniezě i stoly přěvráti. J2,16 A těm, ješto prodáváchu holuby, povědě: „Vyneste to ottudto [a]text doplněný editorem[73]a] et lat. neroďte činiti domu otcě mého domu kupcového.“ J2,17 I vzpomanuli jsú jeho učedlníci, že jest psáno: Závist domu tvého sehlti mě. J2,18 Protož otpověděvše Židé, vecěchu jemu: „Které nám znamenie ukážeš, že to činíš?“ J2,19 Otpověděv Ježíš vecě jim: „Rozbořte tento chrám a ve třech dnech vzbudím jej.“ J2,20 Proto vecěchu Židé: „Šest a čtyřidcěti let dělán jest tento chrám, a ve třech dnech vzbudíš jej?“ J2,21 Ale on mluvieše o chrámu těla svého. J2,22 Protož když jest vstal z mrtvých, vzpomanuli jsú jeho učedlníci, že jest to pověděl o svém těle, i uvěřichu písmu i jeho řěči, ješto jest mluvil Ježíš. J2,23 A když bieše v Jeruzalémi o velicě noci na den slavný, mnozí uvěřichu v jeho jmě, vidúce divy, kteréž činieše. J2,24 Ale sám Ježíš nevěřieše jim sám sebe, protože sám znajieše všěcky J2,25 a nebieše jemu potřěbie, aby kto dal svědečstvie [o]text doplněný editorem[83]o] de lat. člověku, že sám vědieše, čso jest v člověku.
Třetie kapitola
J3,1 I bieše člověk z duchovníkóv jménem Nikodemus, kniežě židovské. J3,2 Ten přijide k Ježíšovi v noci i vecě jemu: „Rabbi, viemy, že jsi ot boha přišel mistr, nebo ižádný nemóže těch divóv činiti, kteréž ty činíš, jediné ač by s ním byl buoh.“ J3,3 Otpovědě Ježíš i vecě jemu: „Věrně, věrně tobě pravi, nebude ľ sě kto opět narodil, nemóže uzřieti královstvie božieho.“ J3,4 I vecě k ňemu Nikodemus: „Kterak sě móž člověk naroditi, když jest stár? Zdali muože u břicho své mateře opět vjíti a naroditi sě?“ J3,5 Otpovědě Ježíš: „Věrně, věrně pravi tobě, že kto sě nenarodí z vody a z duchu svatého, nemuož vjíti do královstvie božieho. J3,6 Čso sě jest urodilo z masa, maso jest. A čso sě jest urodilo z duchu, duch jest. J3,7 Nediv sě, že jsem tobě řekl: Musíte sě opět naroditi. J3,8 Duch, kdež chce, dyše a hlas jeho slyšíš, ale nevieš, otkud přijde ani kam jde. Takýž jest každý, ktož sě jest urodil z duchu.“ J3,9 Otpověděv Nikodemus vecě jemu: „Kterak sě to muože státi?“
