J16,6 Ale že jsem to mluvil vám, smutek naplni vašě srdcě. J16,7 A já vám pravdu pravi, hodí sě vám, abych [já]text doplněný editorem[712]já] ego lat. otšel. Nebo neotejdu li, utěšitel nepřijde k vám. Pakli otejdu, pošli jeho k vám. J16,8 A když přijde ten, bude tresktati svět z hřiecha a z pravdy a z súdu. J16,9 Z hřiecha, protože u mě nevěřie. J16,10 Z pravdy, že jdu k otci, a již mne neuzříte. J16,11 Z súdu, protože kniežě tohoto světa již jest otsúzen. J16,12 Ješče bych jměl mnoho vám mluviti, ale nemóžete nynie snésti. J16,13 Než když přijde onen duch spravedlnosti, naučí vás všiej pravdě, nebo nebude mluviti sám ot sebe, ale což koli uslyší, to bude mluviti, a co jmá přijíti, zvěstuje vám. J16,14 Ten mě ozračí, nebo z mého přijme i zvěstuje vám. J16,15 Všecko, což koli jmá otec, mé jest. Protož jsem vám řekl, že z mého přijme i zvěstuje vám.“
J16,16 „Malečko [a]text doplněný editorem[720]a] et lat. již mne neuzříte a opět malečko, až mě uzříte, nebo jdu k uotci.“ J16,17 Tehdy vecěchu jeho učedlníci sami k sobě: „Co jest to, ješto nám die: Malečko a neuzříte mne a opět malečko a uzříte mě, že jdu k uotci?“ J16,18 Protož mluviechu: „Čso jest to, ješto nám praví: Malečko? Neviemy, čso mluví.“ J16,19 A poznav Ježíš, že jeho chtiechu otázati, vecě jim: „O tom tiežete mezi sobú, že jsem řekl: Malečko [a]text doplněný editorem[726]a] et lat. již mne neuzříte a opět malečko a uzříte mě? J16,20 Věrně, věrně pravi vám, že vy vzpláčete i vzkvielíte, a svět sě vzraduje; a vy sě smútíte, ale váš smutek obrátí sě v radost. J16,21 Žena, když rodí, smutek jmá, že jest přišla jejie hodina. Ale když porodí dietě, již nepomní strasti pro radost, že sě jest narodil člověk na světě. J16,22 A protož i vy nynie jmáte smutek, však vás opět uzřím a vzraduje sě vaše srdce a vašie radosti ižádný vám neotejme. J16,23 V onom dni nebudete mne o ničemž tázati. Věrně, věrně pravi vám, budete li co prositi u mého otcě ve jmě mé, dáť vám. J16,24 Až dotudto neprosili jste ničehož ve jmě mé. Proste a vezmete, aby vašě radost plna byla.“
J16,25 „To jsem vám mluvil u příkladiech. Přišla jest hodina, že již nebudu mluviti vám u příkladiech, ale zjěvně o mém otci zvěstuji vám. J16,26 V tom dni budete prositi ve jmě mé a již pravi vám, že jáz budu prositi otcě za vy, J16,27 nebo sám otec miluje vy, že jste vy mě milovali i uvěřili, že jsem z boha vyšel. J16,28 Vyšel jsem ot otcě a přišel na svět. A opět ostavuji svět a jdu k otci.“ J16,29 Vecěchu jemu jeho učedlníci: „Toť, již zjěvně mluvíš a ižádného příklada nepovieš. J16,30 Již viemy, že všecko umieš a nenie tobě potřěbie, by kto tebe otázal. V to věřímy, že jsi ot boha pošel.“ J16,31 Otpovědě jim Ježíš: „Nynie věříte? J16,32 Toť, přijde hodina, a již jest přišla, že sě rozprchnete každý vás do své vlasti a mě samého ostavíte. A nejsem sám, nebo otec se mnú jest. J16,33 To jsem vám pověděl, abyšte měli mír ve mně. Budete jmieti zádavu na světě, ale úfajte, že já jsem svítězil nad světem.“
Sedmnástá kapitola
J17,1 To vymluviv Ježíš a vzdvih oči v nebe, povědě: „Otče, přišla jest hodina, ozrač syna svého, ať tvój syn tě ozračí. J17,2 Jakož jsi jemu dal moc nad každým tělem, aby všěm, jichžto jsi jemu dal, on jim dal věčný život. J17,3 A to jest věčný život, aby
