pravil vám, však jdu, chtě vám miesto učiniti. J14,3 A pakli otejdu i připravím vám miesto, opět přijdu i vezmu vy sám k sobě, že kdež já jsem, i vy budete. J14,4 A kamž já jdu, vzvieste i cěstu vieste.“ J14,5 Vecě jemu Tomáš: „Hospodine, neviemy, kam jdeš, a kterak móžemy cěstu věděti?“ J14,6 Vecě jemu Ježíš: „Já jsem cěsta, život i pravda. Ižádný nepřijde k uotci, jediné skrzě mě. J14,7 By jste mě poznali, ovšem by jste i mého otcě poznali. Ale již jej poznáte i viděli jste jeho.“ J14,8 Vecě jemu Filip: „Hospodine, ukaž nám otcě, a na tom dosti jmámy.“ J14,9 Vecě jemu Ježíš: „Tolik časóv s vámi jsem, a nepoznali jste mne? Filipe, ktož mě vidí, i otcě vidí. Kterak ty mluvíš: Ukaž nám otcě? J14,10 Nevěříš, že já jsem v uotci a otec ve mně? Slova, kteráž já vám mluvím, sám ot sebe nemluvi, ale otec ve mně přěbývajě, ten činí skutky. J14,11 Nevěříte, že já jsem v uotci a otec ve mně? J14,12 Ale však pro ty skutky věřte. Věrně, věrně pravi vám, ktož u mě věří, skutky, kteréž já činím, též bude on činiti, i těch věcšie bude činiti, že já k otci jdu. J14,13 A čsož koli budete prositi u otcě ve jmě mé, to učiním, aby sě oslavil otec v synu, J14,14 že což poprosíte ve jmě mé, to učiním.“
J14,15 „Milujete li mě, přikázanie mého chovajte. J14,16 A já budu prositi otcě, že jiného utěšitele dá vám, aby s vámi ostal na věky, J14,17 ducha spravedlnosti, jehožto svět nemóže přijieti, nebo jeho nevidí ani jeho vie. Ale vy jej poznáte, že s vámi bude bydliti i u vás bude. J14,18 Neostavím vás sirotkóv, přijduť k vám. J14,19 Ješče malečko a svět mne již neuzří, ale vy mě uzříte, že jsem já živ i vy budete živi. J14,20 V tom dni vy poznáte, že já jsem v mém otci a vy ve mně a jáz u vás. J14,21 Ktož jmá přikázanie má a jich chová, ten jest, jenž mě miluje. A ktož mě miluje, bude milován ot mého otcě a já jej budu milovati i oznámím sě jemu.“ J14,22 Vecě jemu Jidáš, ne onen Škariotský: „Hospodine, co sě jest stalo, že sě chceš nám oznámiti, ale ne světu?“ J14,23 Otpovědě Ježíš i vecě jemu: „Ktož mě miluje, schová mú řěč a mój otec bude jej milovati a k ňemu přijdem a přiebytek u ňeho učinímy. J14,24 Kto mne nemiluje, ten mé řěči nechová. A řěč, jižto slyšíte, nenie má, ale otcova, jenž mě jest poslal. J14,25 To jsem vám mluvil, s vámi bydle. J14,26 Ale utěšitel duch svatý, jehožto pošle otec ve jmě mé, ten vás všemu naučí i poradí vám všeho, což koli povědě vám.“
J14,27 „Mír vám ostavuji, mír vám dávám. Ne jakož svět dává, jáz dávaji vám. Nemuť sě vaše srdce ani strachuj. J14,28 Slyšěli jste, že jsem vám pověděl: Jdu i přijdu k vám. By jste mě milovali, ovšem by jste sě radovali, že jdu k uotci, nebo otec věcší mne jest. J14,29 A již jsem vám pověděl, dřieve než sě jest stalo, abyšte uvěřili, když sě stane. J14,30 Již nemnoho budu s vámi mluviti, nebo jest přišel kniežě tohoto světa, a ve mně ničehož nejmá. J14,31 Ale aby poznal svět, že miluji otcě, a jakož mi jest dal přikázanie otec, tak učiním. Vstaňte, pojděm ottudto.“
Patnástá kapitola
J15,1 „Já jsem pravý kmen a muoj otec jest oráč. J15,2 Každú větev na mně, kteráž nenese ovoce, otejme ji, a každú, kteráž nese ovoce,
