rozoměl. A také že jest ta věc k našemu rozumu jako slunce k očima sovíma anebo kalúsovýma.
Již o druhých věcech neb skutciech, jenž slovú přirozenie, slyš. A dřiev než otázka bude zpravena, totíš jest li v nich osuda tak, že nemohú jiným během jíti, nežli jdú, najprv věz, kterací jsú to skutkové a odkud pocházějí, z moci dané věcem vedlé jich rozdielóv a tvářností. Jako adamant od svého rozdielu a tvářnosti tíhne k sobě železo a akštejn stéblo a nebo jinú věc lehkú, a tak o jiných. A ti skutkové přirození najprv jsú v nebesiech a v jich hvězdách a jsú trojí: hýbanie, světlost a zpráva věcí dolejších vlitím tajemným, ač sě to třetie dělí ode dvú prvních. Jakžto mistři svědčie, nebe vedlé Aristotilešovy řeči zpravuje dolejšie věci. Neb tak die: Proto tento svět dolejší jest v dotknutí okolkóv svrchních, totíš nebes, aby všechna moc jeho odtud byla zpravována. A ať bych málo napověděl světa zpósobu, slyš napřed, prostřed světa země, jiež těžkosti prostředek jest pravý světa prostředek. A ta jest hmotná a hrubá, avšak sě nikdy nehýbá, ač jejie stránky sě hýbají anebo třesú. A jest suchá a studená v přirození, na níž sě živé věci rodie a rušie. Ta jest přikryta vókol vodú, kromě čtvrté strany, která jest odkryta pro zachovánie zvieřat. A kterak sě čtvrtá strana dělí na mnoho, země, která má zpósoby a rozdiely, o tom mlčím. Také kterak jest hluboká, kterak jest veliká a kterak jest vnitř zpósobená, kterak okrúhlá, o tom všem mlčím, neb by bylo o tom dlúhé mluvenie.
Potom jest voda nad zemí a hýbá sě okolo země a jest studená a vlhká, ta od přirozenie tiehne z země vzhuoru. A když v povětří bude povýšena, tiehne sě dolóv, a tak své miesto přirozené má nad zemí. Ta má skutek přirozený vlažiti a studiti. A když sě odteplí
