najlepších od přirozenie obyčejóv. Pakli viec vody, tehdy jest viec studená a vlhká a na barvě bielá a bledá a lénie. A to od přirozenie ženy mají. Pakli jest viec země, tehdy jest věc suchá a studená, lénie, barvy bledé. A k tomu čtveru rozdielu dělí sě rok na čtvero. Léto k ohni sě přirovnává, podzimie k zemi, zima k vodě a podletie ku povětří. Takež sě k tomu dělí život člověčí a jde z jednoho přirozenie do druhého. Podletie k mladosti, léto k mužství a podzim k starosti a zima k šietu. A toho dále šířiti nechci.
Po těch čtyřech živlech jsú nebesa a mají tento řád. Najnižšie nebe, které sě dotýká ohně, to jest, na němž Měsiec jde svým během vedlé přirozenie múdrých a lepších hvězdářóv, a to tiem dojiščením, neb Měsiec móže zastieniti jiné hvězdy neb planety, a proto jest najníž, jehož duovodóv klásti nechci pro prodlenie. Ten Měsiec jde prudcě svým během proti prvniemu nebi, nebo jest od něho najdál mezi jinými nebesami. A proto odporu má najvětčí. Nebo zajisté najvyššie nebe svú prudkostí všecka nebesa anebo okolky nebeské po sobě tiehne od zchodu slunce na západ a zasě jiná nebesa od západu ke vzchodu slunečnému sě motíchají, ono brzčejie a ono lénějie, jelikožto vedlé času, ale snad ne vedlé miesta, a kterako jest v pravdě, musím pro ukrácenie mlčeti.
Tiem tehdy během řečeným skonává svój běh jednak ve dvadcěti a v osmi dnech, ač někdy spieš a někdy déle. Jakžto hvězdáři o tom plně píší. Tento Měsiec někdy blíže jde k Zemi, někdy dále, a béře světlost od Slunce. A protož, když sě k Zemi přiblíží a proti Slunci stane rovně, často svú světlost potracuje, neb v stien, který jde od Země, tehdy vstupuje. A aby tomu lépe srozuměl, vezmi tuto řeč, která má pochop z uměnie o zraku a poprslku
