muož řečeno býti, že jest múdrost prvá najproměnnějšie, totíš najušlechtilejšie, a jsú jiní v tom hlubší rozomové, jichž nevedu.
K druhému odpoviedám, že Buoh nic nezapomíná. Ale písmo miení Ezechielovo, že Buoh nezpomene ku pomstě zlostí, kterýchž sě bude káti hřiešný.
K třetiemu odpoviedám, Buoh sě nehněvá, ani v sobě proměny má, ale ta řeč miení, že hřiešný nemá sě tak proti Bohu, aby jemu od toho šlo dobré, ale tak sě máme, že přijde jemu nehodné. Protož jest písmo v podobenství položeno.
O čtvrtém takto, že Buoh přijal jest člověčí tvárnost, jako o tom prvé praveno, ta jest proměna na tělesenství, ale ne na božství, jakož móžeš rozuměti z řeči již pravené.
O pátém ta odpověd, Buoh věčný neproměnil svého zákona, ale jeden zákon zjevně ukazoval anebo rozkázal než druhý.
O šestém odpora tato, Buoh týmž uměním vie, že den dnešní jest, a zajtra vie, že tiem časem nenie, nebo jeho uměnie jest on sám.
Anebo takto: u Boha nenie žádné proměny, a tak ani časné. Protož den nám minulý jemu nenie minulý, ale přítomný. A tak Buoh, což jedni vie, to vždy zná a jest vždy pravda, že ta věc při něm jest. Ale zdá mi sě, že ač Buoh dnes vie to, že den dnešní jest, a potom toho nebude věděti, ta sě proměna děje na dnu, ale ne na Bohu. Jako v podobenství, když držíš tvář proti zrcadlu, tehdy v zrcadle jest tvój obraz, anebo sě zdá, by byl, neb za věrné tu nenie, ale v ocě pravějie. A když sě obrátíš od zrcadla, tehdy tváři tu neznamenáš. Tak to zrcadlo proměny sebú nevzalo, ale proměna stala sě jest tebú. Tak podobně rozoměj o Bohu, ale dalekéť jest to přirovnánie. Nebo žádná věc nemóž sě vplně vrovnati těm věcem, kteréž v božství zřiezenie mají. A takáž odpověd jde o sedmé věci. Této řeči sem ukrátil, nebo čím by déle bylo o tom mluvenie, tiem méně slehka tomu by
