mění. A opět takto: Buoh vie, že tento den jest nepominul, a zajtra toho nebude věděti. Protož sě v umění promění. A že zajtra toho nebude věděti duovod, nebo to zajtra křivda bude, dnešní den jest nepominul, protož toho Buoh nebude věděti. A také, když já stojím, vie Buoh, že já stojím. A když sědu, vie, že nestojím. Tak tehdy Buoh sě v poznání mění, protož zdá sě, by v Bohu byla proměna.
O zprávě těch odporností znamenaj, že skutkové boží dvojí jsú. Jedni jsú, kteříž od Boha jdú a v Bohu ostávají. Druzí jsú, jenž od Boha pocházějí, ale na stvořených věcech ostávají, aneb svój byt a zpósob mají. První jsú rozenie Syna od Otce a póchod Ducha svatého a milost těch osob a radost a poznánie božské těch věcí. A tak o jiných podobných. A také věci nedělé sě od Boha, ale jsú jedno s Bohem, nebo od Boha jdú a v Bohu ostávají. A tak nejsú posléze nežli Buoh, ale od věčnosti. A což jest od věčnosti, to jest Buoh. Jinak by bylo rozdělenie od věčnosti dvú věcí, a jedna by byla Buoh a druhá nebyla by Buoh, a tak by vešken rozdiel pocházěl z jednoty. A to jest proti dřievniemu položení. Protož zajisté měj, že Buoh sě v tom nemóž proměniti, jinak by sě božstvie zrušilo. Protož duovodové prvnější právě jsú šli a dovedli sú, že Buoh sě nemóž měniti.
Ale viz o druhých skutciech, kteříž, ač pochodie od Boha, však sě konají na jiných věcech než na Bohu. Jakožto jest světa stvořenie, nebe hýbanie, člověka pro jeho ctnost milovánie, hřiechóv odpúštěnie, všeho světa zachovánie a tak o jiných. A tyto věci vedlé našeho znánie jsú na věcech stvořených, jakožto jest hýbanie na nebi, zachovánie světa na světu a též o jiných. Nebo každý skutek v přirozeném běhu jest viece na tej věci, kteráž přijímá ten skutek, nežli na tej, od niež pocházie, jako bitie viec jest na bitém, nežli na tom, ješto tepe. A že jeden skutek jest,
