vedlé položenie Avicenova, tak řečeného mistra. Když světlost nebo věc, kteráž dává světlost, jest menšie nežli věc, ješto zastěňuje, tehdy sě stien vždy, čím jest dále, šíří. A čím jest větčie světlost nežli věc temná, tiem sě vždy menší stien. Jehož duovod máš čitedlný, když k ohni přičiníš věc menší nežli okno, uzříš, ano stien sě menší čím dále, a zasě uzříš větčí věc, než okno proti němu postavíš. Tak kdy světlost jest blíže od věcí, jenž zastěňuje, jest li světlost větčie, tehdy kratčí jest stien a uzší. Pakli jest menšie, tehdy jest širší. Protož, když Slunce blíž k Zemi přistúpí, tehdy menší stien jde od Země. Tak tehdy, když Země mezi Sluncem a Měsiecem bude prostředek držěti, tehdy učiní stien. A když Měsiec sě sníží k Zemi v svém běhu, tehdy v ten stien vstúpí. A že stien od sebe světlosti nemá, zatmie se v tom stienu, a čím hlúbe vende v ten stien, tiem sě viece zastiení, a proto někdy celý sě zastiení a druhdy ne celý. A to hvězdáři úplně pokládají, o němž jest mistrovstvie hluboké a dlúhé, z toho vynímají mudrci, že Slunce jest mnoho větčie než Země. Poněvadž stien sě menší, který od Země jde. Jehož duovod, kdyby sě větčil na každý měsiec, bylo by pokaženie Měsiece. Také z toho vynímají, že Měsiec jest menší než Země mnoho, jinak by nemohl vešken sě zastieniti. Nebo stien, jenž jde od Země, jest menší nebo uzší než Země, a věc větčie v menší zachovati sě nemóž. Protož duovod stojí, chceš li k němu patřiti, a věz, ač sě Měsiec zdá větčí než Slunce, však mnoho menší. Ale to zdánie jest proto, neb jest bližší než Slunce.
Měsiec od přirozenie jest studený a vlhký. A proto kdy Měsiece přibývá k našemu zraku, tehdy v nás vlhkosti přibývá. A diem k našemu zraku proto, že vždy jest Měsiec viec než napoly osviecen, poněvadž jest jakožto kúle a za ním výše jest Slunce, a k tomu
