jenž pochodí od Boha, přijat bývá od věcí stvořených, zdá sě, když sě ten skutek promění, v svém bytu počínajíci anebo přestávajíci, zdá sě, by na Bohu ta proměna sě dála. A na to jsú šli duovodové k druhé straně. Protož slyš nakrátce, že tací čini, jelikožto od Boha pocházějí, neměnie sě, aniž přestávají, anebo v bytu sě skonávají. Nebo všecky věci budúcie a minulé jsú Bohu přítomné. Ale ač sě měnie takové věci na stvořených věcech, však na Bohu sě neměnie. Jako když Buoh vie, že Petr stojí, a potom bude věděti, že sedí, ta proměna jest na Petrovi, a ne na Bohu. Nebo Buoh jest věc nerozdielná a jednostajná, k níž rozličné věci přidávajíc, rozličné jich jest přirovnánie. Ale ta rozličnost jde od věcí stvořených. Jako kdyby Jan stál na jednom miestě a některá by věc byla jemu na pravé straně, druhá na levé, tento, jenž stojí, má sě jednostajně, ale tyto věci činie proměny. Též také vezmi jednu barvu bielú, přirovnajž k ní črnú a budeť přirovnánie odporné, a přirovnaj jinú bielú, bude jinaké přirovnánie. Tak tehda Buoh, jsa jeden a jednostajný, jinak a jinak sě má k věcem rozdielným. Jako jelikožto od sebe jednostajně sě má ku Petrovi dobrému a ku Petrovi zlému, ale rozdielně, jelikožto ku Petrově proměně. Tak tehdy proměna mnohých božích skutkóv mění sě na věcech od Boha rozdielných. A protož kazie duovody druhé.
Odpoviedám ku prvniemu, že prvá múdrost jest najproměnnějšie vedlé toho, nebo všecky věci, přirovnány k tej múdrosti, mají proměny na sobě, kteréž pocházejí od nie skutečně, tak, že k nižádné věci v přirovnání jiných věcí tak mnoho proměn jest. Nebo takto, že ta řeč jest tiemto úmyslem pověděna, že věci, kteréž sě hýbají, a tak měnie, jsú ušlechtilejšie než ty, ješto sě nehýbají. Jako nebe jest ušlechtilejšie než země, a hýbá sě nebe, ale země nic. Protož
