snadný, nebo Buoh té zpósoby nemóž mieti, protož sě jí nemóž měniti. A duovod, že nemóž jie mieti, vezmi tento. Nebo by ta zpósoba něco dobrého Bohu přidala, aneb nic? Kdyby přidala, tehdy by Buoh nebyl vplně dobrý, ale měl by na něčem nedostatek, a tak by Bohem nebyl. Pakli nic dobroty nepřidá, tehdy by ta zpósoba byla marná. Ale Buoh nic marného nečiní, poněvadž jest najmúdřejší. Ale řekl by, že ta zpósoba zlosti přidává, tomu sě slušie posmieti, neb jest řeč bláznivá. Od Boha zajisté měří sě všecka dobrota a dobré a byt, jenž od Boha pocházie, jedno jsú. Protož, což koli Bohu přidává sě, anebo od Boha jde, vše velmi dobré jest.
Opět krátcě takto: každá věc budúcie přítomna jest Bohu a každá vedlé času nám minulá jest jemu neminulá. Protož, móž li sě Buoh měniti, tehdy musí některú zpósobu přijieti, kteréž nemá, anebo ztratiti některú, již má. A tak Bohu, bylo by nětco budúcie, přítomné anebo minuté naším přirovnáním, nebylo by neminuté. Ale budúcie věci, že jsú jemu přítomné, Písma dosti jest. A též, že minulé jsú jakožto nynějšie. Nebo tak praví David: Tisíc let před tváří jeho jako den včerajší, který jest minul. A tomu málo srozuměj takto: cožkoli jest, to Buoh zná, a tak toho znánie má podobenstvie, jímž zná. A to podobenstvie jest vnitřně té věci, jako i Buoh. A že Buoh nic nezapomane, tak tehdy ta věc, ač pomine zevnitřně, když sě zruší, však tvářnost v své podobnosti v Bohu ostane. Takež věc, která má býti, vie Buoh, že taká má býti a že jie byt Buoh má dáti. Tehdy ta věc jest vnitřně v Bohu skrze to podobenstvie, a to podobenstvie jest obraz božský nestvořený. Ale o něm učiniti pravenie bylo by přieliš dlúho a nětco tvrdo. Protož vezmi příklad, jako když chce tesař duom ustaviti, má na mysli zpósob toho domu. A opět když sě duom
