A na jiném miestě řekl Buoh: Já sem Buoh a neměním sě. A v Novém zákoně svatý Jakub řekl: Buoh, u něhož nenie proměny ani potomnosti zastieněnie, jenž jest v času proměna. A viec Písma nevedu. Nebo toliko Písmo přivodím, aby věděl, že řeč umieněná základ a sjednánie má v Písmě. Protož rozumem takto slyš duovody. Buoh první počátek a skutek jest z prvnieho pravenie. Muož li sě proměniti v čem, tehdy tu proměnu musí přijieti od jiného, aže co jinú věc mění, to v tom prvé jest. Protož zajisté Buoh nemóž sě proměniti, aže což jinú věc mění, prvé jest v tom duovod toho, nebo každá věc, jenž činí, prvé jest, nežli ta věc, jenž trpí to činěnie. Ale o tom, že, což sě mění, tu proměnu od jiné věci béře, jest ten duovod, nebo což sě mění, musí sě měniti od věci rozdielné, jíž móž přijieti. A tak pravda jest, že, což sě mění, od jiného sě mění. Nebo ten zpósob, kterýž mění zpósobenie, jest v činu návěčí některého, protož sě nětco zpravuje, duovod položený. A lepší vezmu duovod s druhé strany toho základu, totíš že Buoh prvá zpósoba nebo skutek jest nazván. By Buoh mohl proměniti sě, tehdy by Buoh mohl býti hotov přijieti zpósobu, jiež nemá. A proto nebyl by púhá a svrchnie [zpósoba]text doplněný editorem, která jiným věcem dává tvářnosti, a to jest proti položení dřevniemu. Opět takto. Muož li sě Buoh měniti, tehdy sě musí měniti, nebo svú tvářností, od kteréž jest to, což jest, nebo od zpósoby příhodné, ač jie nemá vedlé tvářnosti, že sě měniti nemóž, jest duovod. Nebo, muož li sě tak proměniti, tehdy musí prvé svú tvářnost ztratiti, a tak sě musí zrušiti. Nižádná zajisté věc nemóž jiné tvářnosti přijieti, jeliž by prvú ztratila zrušením. Ale nenie podobno, by Buoh sě mohl zrušiti anebo zhynúti, jako jest dřiev položeno.
Druhé strany duovod, totíš že sě nemění zpósobami příhodnými, jest
