[13v]číslo strany rukopisuviděl obličěj jeho.

Ps11,1[152]verš nepřeložen Ps11,2 Spasena mě učiň, hospodine, nebo sešlo světcu, nebo umenšeny súť pravdy ot synóv člověčích. Ps11,3 Ješuti mluvili[153]mluvili] mluwy rkp. súť každý ku bližniemu svému[154]svému] ſwe rkp., rty lstivé, v sirdci a sirdcem mluvili sú. Ps11,4 Zatrať, hospodine[155]Zatrať, hospodine] Disperdat Dominus lat., rozličné rty lstivé a jazyk zle mluviece[156]zle mluviece] magniloquam lat., maliloquam var.. Ps11,5 Již sú řekli[157]řekli] rezkly rkp.: „Jazyk náš rozvelíčiemy[158]rozvelíčiemy] rozwelyczie rkp., vzvelíčie<my> Vintr 1986, rty našě[159]našě] nášě Vintr 1986 ot nás jsú. Kto náš hospodin [14r]číslo strany rukopisujest?“ Ps11,6 „Pro hubenstvie nedostatečných a stonánie chudých juž vstanu,“ praví hospodin. „Položi v spaseňú tvém[160]tvém] navíc oproti lat., věrně skuci v ňem.“ Ps11,7 Mluvenie[161]Mluvenie] luvenie rkp., majuskule nedoplněna, na volném místě předepsáno m hospodinovo, mluvenie čisté, střiebro ohňem pokušené[162]pokušené] pokúšené Vintr 1986, přěpúščáno z země[163]z země] terrae lat., a terra var., čiščeno sedmkrát. Ps11,8 Ty, hospodine, chováš[164]chováš] servabis lat., srov. schováš BiblDrážď nás i ostřieháš nás ot pokolenie[165]pokolenie] původně pokoleny rkp., jinou rukoupřipsáno e toho na věky. Ps11,9 Okolo nemilostiví chodie, podlé výsosti tvé rozmnožil si syny člověčie. Chvála otci i synu i svatému[166]svatému] ſwa rkp., sva<tému Duchu> Vintr 1986…[167]Chvála … svatému] navíc oproti lat.

Ps12,1 Dokud[168]Dokud] v lat. předchází In finem. Psalmus David, hospodine, zapomínáš mne do skončenie[169]skončenie] ſko(n)czeny… rkp., dokud otvraciješ obličěj svój ote mne? Ps12,2 Jako dlúho položi radu[170]radu] consilia lat., consilium var. v duši méj, bolest v sirdci mém přěs den? Ps12,3 Dokudž výší sě[171]výší sě] exaltabitur lat. nepřietel[172]nepřietel] původně neprziete rkp., jinou rukou připsáno l mój nad mě? Ps12,4 Vezři i uslyš mě, hospodine bože mój. Prosvěti[173]Prosvěti] srov. Vintr 1989, Prosvieti Vintr 1986 oči moji, abych nikdy neusnul v smirti, Ps12,5 aby nikdy neřekl nepřietel mój: „Přěmohl sem proti ňemu.“ Jenž mútie mě, vzveselé sě, ač zamúcen budu, Ps12,6 ale jáz