viděl obličěj jeho.

Ps11,1 Ps11,2 Spasena mě učiň, hospodine, nebo sešlo světcu, nebo umenšeny súť pravdy ot synóv člověčích. Ps11,3 Ješuti mluvili súť každý ku bližniemu svému, rty lstivé, v sirdci a sirdcem mluvili sú. Ps11,4 Zatrať, hospodine, rozličné rty lstivé a jazyk zle mluviece. Ps11,5 Již sú řekli: „Jazyk náš rozvelíčiemy, rty našě ot nás jsú. Kto náš hospodin jest?“ Ps11,6 „Pro hubenstvie nedostatečných a stonánie chudých juž vstanu,“ praví hospodin. „Položi v spaseňú tvém, věrně skuci v ňem.“ Ps11,7 Mluvenie hospodinovo, mluvenie čisté, střiebro ohňem pokušené, přěpúščáno z země, čiščeno sedmkrát. Ps11,8 Ty, hospodine, chováš nás i ostřieháš nás ot pokolenie toho na věky. Ps11,9 Okolo nemilostiví chodie, podlé výsosti tvé rozmnožil si syny člověčie. Chvála otci i synu i svatému…

Ps12,1 Dokud, hospodine, zapomínáš mne do skončenie, dokud otvraciješ obličěj svój ote mne? Ps12,2 Jako dlúho položi radu v duši méj, bolest v sirdci mém přěs den? Ps12,3 Dokudž výší sě nepřietel mój nad mě? Ps12,4 Vezři i uslyš mě, hospodine bože mój. Prosvěti oči moji, abych nikdy neusnul v smirti, Ps12,5 aby nikdy neřekl nepřietel mój: „Přěmohl sem proti ňemu.“ Jenž mútie mě, vzveselé sě, ač zamúcen budu, Ps12,6 ale jáz