[6r]číslo strany rukopisujako časté myšlenie o krátkosti života a tohoto času nejistoty. Protož, najmilejší, dokudž si živ, všie pamětí mysl, že máš umříti. Neb se čte o jednom velmi učeném člověku, kterýž se byl dal v světské marnosti, uslyšel jednú v kostele na jitřní, ano čtú o dlúhém věku starých otcuo, a vždy o každém na konci, že umřel jest. I myslil o tom, že se jemu též přihodí, by, nevieš, jak dlúho živ byl, i potupil jest svět a dal se do zákona kazateluo, kterýž jest učiněn dokonalý mistr písma svatého a člověkem veliké svatosti. Ó, kterak jest ten měl dobře před očima slova Eclesiastika, by mnoho živ byl let člověk a vdycky živ byl v veselí, máť zpomenúti na temný čas a na dlúhé dni, kteříž, když by přišli, trestati budú předešlé časy z marnosti. Zajisté v den smrti okáže se marnost a marnosti a že všecky věci byly sú marné. Neb také Eclesiastes svědčí, že všecky věci poddány sú marnosti, také že zajisté marné sú všecky věci i každá zvlášť, marnost jest zajisté život náš i všecko v světě stvořenie. Neb David v žalmu dí: Všeliká marnost každý člověk živý! Ty pak se domníváš, že živ dlúho budeš a že těmito časnými věcmi za dlúhá léta v rozkoši budeš vládnúti. Ne tak, nájmilejší! Neb člověk marnosti podobný učiněn jest. Dnové jeho jako stien pomíjejí. Již vidíš, že dnové tvoji jsú krátcí a biskupstvie tvé vezme jiný. A protož dí Kato: Dlúhých časuo jistoty neslibuj svému životu, neb kdež koli puojdeš, smrt vždy v patách viděti budeš. Protož kdyby dobře pohleděl na to a řeči tyto uši[6v]číslo strany rukopisuma