svítě[37v]číslo strany rukopisuzili nad nepřátely. Ještě rozjímanie o těch věcech člověka od veselí a od utěšení tohoto světa odtrhuje. Duovod toho na dietěti, když je máti chce ostaviti, tehdy k prsóm svým, ješto dítěti utěšené sú, přiloží něco hořkého neb bodlavého, a skrze to bývá dítě odehnáno od sladkosti mléka. Učiniž ty též, ó, člověče, a přilož hořkost muk pekelních k utěšenie a veselí tohoto světa, zdá mi se bez pochyby, že tě omrzí. Neb Job dí: Zdali kto bude moci okusiti toho, což přináší smrt nájhořčejší? A Prosper v svých knihách dí, že v tomto životě rozkoše sladké sú a zámutkové hořcí. Ale kto jest tak nemúdrý, aby se nenapil rád nápoje zamúcenie pro vyvarování ohně věčného[cx]věčného] wiecného pekla, aneb kto[cy]kto] ko nepotupí sladkosti tohoto světa, žádaje dobrých věcí věčného života? Čte se také v životě svatého Jana evanjelisty, že někteří lidé bohatí k jeho kázaní zboží opustili, potom vidúce sluhy své v slávě světa, pykali a želeli toho, že sú zboží své opustili. A poznav to v duchu svatý Jan, metlu v zlato a kamení škřemenné v perly modlitbú svú proměnil jest, a tak jim to vše nahrazdil, co sú byli opustili. Potom jeden mládenec, vzkřiešen[cz]vzkřiešen] wžkřieſſen sa od svatého Jana, zvěstoval jest těm lidem o té slávě, kterúž sú ztratili a o mukách pekelních, které sú jim připraveny. To uslyševše, zstrašili sou se, a v mysli poraženi súc, všecky věci opustili sú, a k první chudobě a pokání se navrátivše, svět se vší rozkoší padúcí jeho potupili. Také přemyšlování o těch věcech zahání lenost při službě boží. Jakož se čte