[38r]číslo strany rukopisuo jednom mnichu, že jest řekl svému staršímu: Otče, velmi mne lenost trápí seděti ústavně v této celi. Odpověděl mu starší: By věděl budúcí muky pekelní věčně trvající a je v srdci rozjímal, by pak cela tvá byla plná červuo až do hrdla, snášel by to jistě trpělivě a netrápila by tě lenost. Neb nelze jest člověku než neb zde hodně pokání činiti, neb potom věčně muky trpěti. I kto tak bláznový bude, aby raději nevolil zde pokání krátkého snésti než potom věčně trpěti muky? Popatř myslí svú na všeliké bolesti a muky zdejší, na každá trápení světská, na každé krutosti nemocí a přirovnaj je k peklu: všeckoť se oblehčí, což trpieš. Jakož svatý Bernart die: Bojíš li se bděnie, postuo, úsilí rukův[7]sic! svých, všecky tyto věci lehké sú pamatujícímu na oheň pekelní. A svatý Augustýn die: Mysl člověčí žádostmi a rozkošmi[da]rozkošmi] rozoſſmi tohoto světa súci přemožena, varuje se práce, žádá rozkoší tohoto světa a sotva k tomu bývá přivedena, aby se od obyčeje prvnieho života odtrhla. Ale když mysliti počne o súdu božím a ukrutnosti věčných muk, dobrovolně vejde v boj proti žádostem svým pro naději odplaty aneb pro bázeň pomsty, násilí činiec prvním žádostem a sama se přemoci usilujíc. A protož Abakuk dí: Vejdi hnis v kosti mé a pode mnú se smraď! Totiž v času tohoto života abych odpočinul v den zarmúcení. Hle, kterak užitečné a spasitedlné jest myšlení o věčných mukách! Nebť dí David: Obraťte se, hřiešníci, do pekla! Totižto myslí svou se přeneste tam, dokavadž jste zde živi,