ztra[39r]číslo strany rukopisutiti věčnú radost! O té pak nesstihlé slávě, já malý v rozumu, a i co mám pověděti a kterak vypraviti? Poněvadž ani oko vidělo, ani ucho slyšelo, ani na srdce člověčí vstúpilo, kteréž jest věci bůh připravil milujícím sebe. Já jako slepý narozený, kterak mám o barvách mluviti? Toliko z svědectví mnohých piesem o tom málo něco povím. Protož znamenati máme, že ačkoli v království božím sú velmi mnohé věci, nébrž nečíslné, kteréž svědectví chvály vydávají té nebeské slávě, pro trojí věc její chválu povím. Nájprvé, že jest velmi krásná a jasná. Druhé, že jest tam všeho dobrého hojnost. Třetí, že jest tam převeliká radost a věčná[dd]věčná] wiecná. O kterýchž věcech tuto pořád se poví.

Najprvé[de]Najprvé] Ayprwé královstvie nebeské chválu má pro svrchovanú krásu a jasnost. Jakož v knihách Múdrosti království krásy se jmenuje. A David dí: Pane, miloval sem krásu domu tvého. A Tobiáš onen dobrý řekl: Blahoslavený budu, pozuostanú li ostatkové semene mého, aby viděli slávu jeruzalémskú, brány jeho z zafiru a z smaragdu vzdělány budú a z drahého kamení, ulice jeho podláženy budú kamenem bielým a zlatem čistým. A svatý Jan v Zjevení dí, že ulice toho města zlato čisté, jako stklo přesvětlé, základové zdí městských sú drahým kamením okrášleni. A dvanácte bran, dvanácte perel jest v jednékaždé. A jednakaždá brána byla z jednékaždé perly. A chrámu neviděl sem v něm, neb pán buoh všemohúcí jest chrám jeho