bu[35v]číslo strany rukopisudú, jaký pak nápoj bude! Slyš proroka: Hrozen jich hrozen s žlučí a hrozen nájhořčejší, žluč drakuo jestiť víno jich a jed hada najjedovatějšího, po němž není zdraví. Ó, jaký hříšníkuo pokrm, totiž smrti věčné tak ukrutná pomsta! Budouť živi smrti, neb sú zemřeli životu. A protož dí svatý Bernart: Hrozím se červa kúsavého a smrti vždy živé, straším se upadnúti v ruce smrti živé a života umírajicího. A svatý Řehoř dí: Smrtí nesmrtedlnou zemrú nemilostiví. Ó, bože věčný, proč si mě položil protivného sobě a učiněn sem těžek samému sobě, proč neodejmeš hřiechu mého, abych mohl té věčné smrti ujíti! Ó, kterak přešťastný, kterýž mrzkostí hřiechuo není nakažen, kterýž po radostech světa neodšel ani na marnosti světa patřil jest! Ale my, biední, zblúdili sme od cesty pravdy a spravedlnosti, světlo nesvítilo nám, ustali sme na cestě zatracenie a chodili sme po cestách nesnadných a neužitečných, a po cestě páně choditi sme nechtěli. A Izaiáš dí: Nadarmo sme pracovali, bez příčiny a marně sílu naši ztrávili sme. Co jest nám prospěla pýcha, co chlúba zboží a povýšenie, co oděvové drazí těla našeho, co hodovánie a obžerství, co smích a veselí! Co tyto všecky věci nám prospěly, v nichž sme marně a neužitečně čas náš ztrávili! Pohřiechu bez užitku pominuly sú tyto věci jakožto dým, pominulo, což bylo časné, ale zuostalo, ach běda, což nás věčně mučiti bude. Tehdy dí buoh o každém zatracenci onu řeč Jobovu: Vedlé množstvie nálezkuo jich takť i trpěti budou.