[32v]číslo strany rukopisuIzaiáše dí pán: Hle, stvořil sem kováře, ješto dýmá v oheň jiskry, a já stvořil sem mordéře k rozptýlení. O němž Job die v osobě zatracence: Obklíčil mne kopími svými, spolu ranil bedra má, neodpustil tělu mému, vylil na zemi střeva má, ranil mě ranú na ránu, obořil se na mě jako obr. Třetí sú ďáblové v mučení neustávající[cm]neustávající] nenſtawagiczy. O tom podobně Daniel dí, že sú nepřestávali služebníci královi zapalovati pecí. O tom také v knihách Deutronomu psáno stojí: Slúžiti budeš nepřieteli svému, kteréhož pošle pán na tě v hladu, v žížni, v nahotě a ve vší biedě a rozmnožíť buoh rány najhorší a věčné. Ó, jaká bude tehdáž zatracencuo muka, kteráž bez přestání vždy bude ustavičná bez pokoje, bez odpočinutí, v biedě a v úzkosti! O tom Ezechiel dí: Úzkost když přijde jim, hledati budú pokoje, a nebude, zarmúcení na zarmúcenie přijde. A svatý Jan v Zjevení dí: Nebudúť mieti odpočinutí ve dne ani v noci, ktož sú se klaněli šelmě a obrazu jejímu. Muožeť tehdáž[cn]teddáž] teddáž řéci hřiešník řeč Izaiáše onu: Neuzřímť pána boha v zemi živých a neopatřím člověka viece a bydlitele pokoje. A řeč Jeremiáše: Běda mně, bídnému, neb přidal pán buoh bolest bolesti mé a odpočinutie sem nenalezl. Tehdáž zajisté obrátí se bolest jeho na hlavu jeho a navrch hlavy nepravost jeho sstoupí.

Tuto[co]Tuto] Vto se již praviti bude o tom, kterak rozličný zpuosob jest muk pekelních. První jest krutost veliká, kteráž se okazuje z pláče a z škří[33r]číslo strany rukopisupení