Třetí[bz]Třetí] Rzetij věc poslední, jejížto pamět od hříchuo člověka odtrhuje, jestiť peklo, věčných muk miesto. O kterémž Athanasius svatého Antonína připomínaje takto jest napsal: Když ho ďábel kterým hříchem pokúšel, tehdy hned muky, kteréž by za ten hřiech trpěti měl, ku pamatování sobě přivedl jest, a tak mocně nad ďáblem vítězil[ca]vítězil] wietiezil jest, vysvobozen sa od pokušení i od hřiechu. Při tom pak tři věci zvláště znamenati máme: První rozličnost jmen pekelních přiebytkuo, druhé mnohá trápení pekelních katuo, třetí rozličnost aneb rozličný zpuosob pekelniech muk.

Najprvé[cb]Najprvé] Ayprwé věz, že peklo slove miesto ohnivé, do něhož duše vnešeny bývají, aby věčně mučeny byly. Jakož o tom Job dí: Ktož sstúpí do pekla, nevyjdeť zase ani navrátí do domu svého. O tom ohni svatý Řehoř dí: Jeden oheň pekelní věčný má býti, ale nejednostájně všecky mučí. Neb podlé zaviněnie velikosti i mouky velikost bude, svítiti bude biedným hřiešníkóm k rozmnoženie mouky, aby vidouce z toho většie bolesti měli, nebude jim svítiti ku potěšení, aby neviděli, z čeho by se radovali. Ale dále dí, že dvoje věc jest zatracencuo múka. První zámutek, kterýž mysl ustavičně trápí. Druhá oheň a plamen, kterýž tělo mučí mnohem viece než muože vymyšleno neb vymluveno býti. Jakož také o tom svatý David v žaltáři die: Spadnouť na ně uhlí, v oheň uvržeš je