[28v]číslo strany rukopisua v biedách svých neostojí. A opět pán v hněvě svém zarmútí je a spálíť je oheň. A Izaiáš dí: Budeť lid jakožto pokrm ohně. Skrze Jeremiáše také pán dí: Oheň zapálený v prchlivosti mé na vás hořeti bude. Ten od hněvu súdce tak zapálený na věky neuhasne. Jakož Job pověděl: Sžířeť je oheň, kterýž nebude zapalován. Ó, kterak tvrdě mstíti bude pán nad hřiešníky a zatracenci! Jakož Eclesiastes dí: Pomsta těla nemilostivého oheň a červ. Oheň pak ten pekelní rozdělený jest od tohoto ohně zdejšího, zvláště trojím obyčejem. Nájprvé, že jest krutější tohoto našeho beze všeho přirovnání nekonečného. Jakož o tom svatý Šebestián pověděl, že tento náš oheň má se v přirovnání k pekelniemu ohni jako na stěně malovaný oheň k tomuto pravému. Druhé trvanlivostí. Neb tento náš oheň móž uhašen býti, ale on nic. Jakož Izaiáš dí: Oheň jich neuhasne. A svatý Matúš napsal: Ale plevy spálí ohněm neuhasitedlným, totiž hřiešníky. Třetí v spálení konečném, neb tento náš móž vše do konce spáliti a umrtviti, ale onen nemóž ani těla ani duše zkaziti až do konce. Jakož Job die: A budeť mučen za všecko, což jest učinil, a neshoříť. A svatý Jan Zlatoustý o něm dí: Oheň tento náš všecko spálí, což v se přijme, ale onen, kteréž v se přijímá, vdycky mučí a k muce své vdycky celé zachovává. A neuhasitedlný slove netoliko proto, že nehasne, ale ani těch, kteréž v se přijímá, neuhašuje. Neb dí piesmo, že i hříšníci oblečeni budú v neporušitedlnost, ale ne ke cti života, než aby stačilo vě[29r]číslo strany rukopisučnosti