pá[23r]číslo strany rukopisuně třásla se země, hýbala se nebesa, hvězdy nedaly světla svého, od tváři jeho třiesti se budú národové. Zajisté tehdáž, pane, hřiešníci zemdlejí a zhynú od tváři tvé. A to pro bolest velikú, když uzří ji odvrácenu a velmi k nim rozhněvanú, když jim dieš onu řeč Jeremiáše: Hřbet, a ne tvář okážiť jim v den zahynutí jich. Ó, kterak to těžké a hrozné bude oddělení každého hříšníka od tváři pána hněvivého a hrozně řkúcího: Zajisté pravím vám, že neznám vás. O tom sú psáni veršíkové tito: Přátel jest smutné rozdělení, však žádného přirovnánie není, když by duše i také tělo od boha odděleno býti mělo. Protož, najmilejší, slyšíc tyto všecky věci, prociťte a pozdvihněte hlav vašich a se vší bázní a strachem den ten předcházejte. Neb dí Sofoniáš prorok: Blízkoť jest den páně veliký, blízko[bn]blízko] bližko a náramně rychlý! A Izaiáš dí: Bděte, neb nevíte dne ani hodiny! A svatý Pavel: Bratří, vy to pilně viete, neb nevíte, že den páně jako zloděj přijde. Neb když dějí „pokoj“ a „svoboda“, tehdy náhle přijde jim zahynutí, a jako bolest těhotné ženy a neujdeť. Ale vy, najmilejší, již nejste v temnostech, aby vás ten den jako zloděj nezachvátil. Neb vy, synové světla a synové boží jste. Protož nespěme jako jiní, ale bděme a střízlivi buďme! A svatý Lukáš napsal, což jest sám pán pověděl: Pilně se vystříhajte, aby snad srdce vaše nebyla obtížena obžerstvím a opilstvím a péčí tohoto světa, a přišel by na vás náhlý den ten jakožto osídlo, zajisté přijde na všecky, kteříž sedí